Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na rohu

17. 11. 2004
1
0
2002
Autor
Lúmenn

Hrál na kytaru…
takový malý chlapec…
jen devět prstů měl na rukou
a přece hrál…
a já si říkala, že tak krásnou hudbu,
jsem neslyšela léta.
Jak ztracená mušle uprostřed vod,
Jak osamělý strom na vrcholu strmé skály
Jak spadený prstýnek v trávě
Cítila jsem se na ulici plné lidí.
Hodila jsem mu do klobouku peníze,
Ani nevím kolik,
Moc ne…
Snad stovku či dvě…
A on se na mě usmál
Nemohlo mu být víc než dvanáct
A já si řekla,
Že každý den hraje tady na ulici,
Stejně jako v naších hrudích hraje srdce
Buch buch…buch buch…

A já už nikdy nezapomenu
Na hudbu a na kytaru
A na to smutné ráno,
Když jsem se vracela z pohřbu
Staré paní, kterou jsem spatřila tančit
V očích malého chlapce

a na smutné ráno a na hudbu ze všech stran tanec v očích, snad i ano na dvě strany rozviklán t. pěkná atmosféra, povedla se Ti

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru