Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

POSEZENÍ SE SMRTÍ

17. 11. 2004
5
0
1313
Autor
medox

Stála jsem na balkoně, na nic jsem nemyslela o ničem jsem nepřemýšlela. Jen tak jsem tam stála a držela se zábradlí. Najednou slyším někoho klepat na dveře. Nikoho jsem nečekala přesto jsem šla otevřít, ani jsem se neptala kdo je, bylo mi to jedno. Otevřela jsem a konečně zjistila kdo je za dveřmi.BYLA TO SMRT.

  Pohlédla na mě a usmála se. Tedy myslím že to byl úsměv. Pozvala jsem jí dál. Posadila se v kuchyni. Zeptala jsem se chce li čaj. Neřekla nic. Udělala jsem jí kávu, čaj jsme neměli.

Seděly jsme tam asi hodinu bez jediného slova, úsměvu, pohledu. Nakonec ticho prolomil můj hlas, snad byl můj, nevím, nemluvila jsem. ,,Co chce?´´, ,,co tu dělá?´´,,jde si snad pro mě?´´. Smrt jako by věděla nač myslím přikývla, rozhrnula klopu bílého pláště a já uviděla lesknoucí se kov její kosy.

  Udivilo mě že má bílý plášť. Vždy jsem si myslela že smrt má mí černý. A proč má vůbec tu kosu? Přijde si pro člověka, když umírá a není přece důvod, aby mu třeba usekla hlavu. Zeptala jsem se tedy na co jí má. Smrt se zase usmála tím svým podivným ztuhlým, křečovitým úsměvem.

  Kosou pročísla vzduch a dotkla se mé ruky, začala mi z ní pomalu téct krev, když sem se odvážila pohnout, zjistila jsem že to nejde. Krev už byla všude přes břicho mi stékala po noze a podemnou se vytvářela rudá kaluž krve. Slyšela jsem hlasy a pláč všude okolo mě.

  Najednou vše ztichlo a před očima se mi zamžilo. Hustá mlha jako v Prosincovém ránu se po chvíli začala rozplývat. Uviděla jsem něčí nohy, něčí ruce. Nad sebou  jsem uviděla sousedku jak se sklání a pláče..Došlo mi to já z toho balkonu opravdu skočila.

Jak to, že ale žiju. Co smrt, její úsměv, kosa a bílý plášť. Kde ta je? Smrt nejspíš někde usrkává kávu.

 


Jehanne
08. 02. 2005
Dát tip
Líbí.. moc.. už jsem to četla kdysi a teď sem si vzpomněla..

katy
21. 11. 2004
Dát tip
bílý plášť - mi se automaticky evokuje ten laboratorní... začátek nic moc, ke konci už lepší, jen chudák smrt, musí pít kávu tolika lidí... jinak to je krátké, na to, abych mohla říct víc

Movsar
19. 11. 2004
Dát tip
čichám ke krvi a - navzdory názorům škvoreckého - nezvracím jako zvíře. tip p.s.: moje smrt pila čokačíno.:))

Movsar
19. 11. 2004
Dát tip
oprava: jako člověk, jako člověk, samozřejmě.

andromeda
18. 11. 2004
Dát tip
a tys přežila svou vlastní smrt...ještě, že je to jen povídka a nic takového se ti nestalo... smrt si jednou přijde pro každého, tak proč to uspěchat? když jsem byla malá, smrti, toho studeného slova, jsem se moc bála a taky jsem si ji zosobněnou představovala v černém....ale teď nějak tuším, že smrt je jen brána a za ní je další život.....nekonečný a krásný....my soudíme smrt jen podle toho hmotného, co vidíme a není to moc příjemné....ale v tomhle světě jsou horší věci, než smrt, třeba zlo, nenávist....nevím, asi čtu moc knížek....ale dávám T I P , zaujalo mě to, píšeš o zajímavých věcech

StvN
17. 11. 2004
Dát tip
Takhle na první pohled nic moc, ale možná v tobě něco je. Možná romantik, možná sebevrah. ( Možná spisovatel. )

Alojs
17. 11. 2004
Dát tip
Zajímavá srandicka a priklanim se k StvN, ze v tobe urcite neco drima. Pro povzbuzeni davam tip

ondrech
17. 11. 2004
Dát tip
tak nevím. asi se přikláním k StvN... Začítek je dobrej, že pozvání smrti na čaj je zajímavá věc. ale potom ty kaluže krve... nevím, moc mi to nesedí....

fungus2
17. 11. 2004
Dát tip
Každy nějak začínal. Čas ukáže. Držím palce.**

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru