Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Líbat až o přestávce

Výběr: Lyryk
08. 12. 2004
1
0
1596
Autor
mejdej

Lístek mi padá na hlavu,

Přes rozbouřenou Moravu

Se v sudu Diogenově

Plavím po hlásce, po slově

Do souvětného přístavu.

Lístek mi padá na hlavu.

"Ty přátelům v Čechách jej vem‘"

radí mi ohořelý lem,

"a v ksichty plivej biskupům."

 

Teď předvést mohl bych svůj um

Paní de Winter ve vaně,

Neb sedí tam dost na ráně.

Vytáhnu svoji mušketu

A přesně podle syžetu

V ňadro ji střelím – ano, tam.

 

Vzlyky svěřuji komnatám,

Kde ač je teplo a čisto

Připadám si jako Christo.

 

Čas drolí se mi na prášek,

Za oknem rudý rarášek

S Káčou na zádech tvrdí mi,

Že líp je mezi mrtvými.

Vždyť život pravé je peklo,

Před žitím se v pekle smeklo.

Vrchní Belzebub se stydí,

Že nemá čím strašit lidi.

 

Balím stesk do alobalu,

Vstávej spáči – ty v úvalu,

Pluje sem tlupa Arabů

A na opilém korábu

Šavlí bývalo vždycky dost.

 

Jak pes si hryžu vlastní kost,

Když z nebe spadne mršina.

Masa ta hojnost nečinná,

Rozkoše moře, maso mas,

Hbitě se pouštím v hodokvas.

Co je tohle? U Peruna,

Jakás‘ trnová koruna

A s věnováním – Karlovi.

Co člověk někdy uloví,

Toť vskutku hold podivnosti.

 

Podívejme, to jsou hosti.

Černý kocour vlez‘ do spíže,

Co nenajde, to neslíže,

Nevyčmuchá, nesežere.

 

Maže, peče už se sele,

Dar od souseda řezníka.

Nezakvičí, nezakníká,

Už tohleto milé prase.

Zástup hlodavců je spase,

Dřív než zchladnout stačilo by.

 

Jsme oběti vlastní doby!

 

Bído multigenerační!

 

K práci laxní, k jídlu lační,

Proslulí svou apatií

Blaze žijí, z blaha tyjí.

Blazeovaní blázínci.

Den co den sedí v hostinci

A jen plkají a pijí.

Proslulí svou blasfémií

Ve věčné hře na bohémy.

 

Nemoha se zbavit trémy

Tak skáču do vln ústraní,

Nechci být ten, kdo poraní

Tvou duši Kantem léčenou.

 

Stáda bizonů se ženou

V naivitě své prérií.

Je přece máj

            A s Marií,

Se dneska Josef rozvádí.

Nějak už jim to neladí.

Taky já bych se ženy vzdal,

Kdyby mi s ní Bůh obcoval

A pak měl drzost mi to říct.

Kdo nemá všechno, ten chce víc!

 

To bloud byl, když mi děl otec:

"Leť níž, ať nespálíš si plec."

Sám letěl nízko, o mě strach

Měl a teď tone v hlubinách,

Když vlně vletěl v náručí.

 

Jak cosi ve mně zaskučí,

Já tuším, že to odvaha

Se oprášení domáhá,

Však těžko je mi zvednout meč.

 

Modli se, posti, dlouho kleč,

Vlastně si jak chceš adoruj,

jsem vás všech a ty jsi můj.

JÁ JSEM VÁS VŠECH A TYS JEN PRACH!

 

Často na stěnu házel hrách,

Když chtěl mi něco vysvětlit,

Věřil jsem v osud, chtěl mít klid,

Jako ten Jakub, jako on.

 

Přiloživ k ústům bombardón

Levou jsem rázně vykročil.

Nemám start, nemám ani cíl.

Bosky a pěšky – jako bonz –

Jdu si, nechtěně chytám bronz,

Nelida – srdce z korundu.

 

Dám si ještě jednu rundu!

 

Mešní víno pít ses ty jal,

Nu vezmu penitenciál

A pak se chlapče čile kaj.

 

Můry vždycky mě vylekaj‘,

Do světla stín svůj vetnou když.

 

Stařena sedla na portviš.

Letí kamsi za oblaka,

Magie se všelijaká

Kolem ní v jiskrách točila.

 

Napoj mi koně má milá.

Vždyť já vždy žil bona fide,

Tak proč mě mučíte lidé,

Plachého svého Quijota…


Morasten
10. 12. 2004
Dát tip
:-)))t.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru