Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+6 neviditelných
Úžasná sprostota snu
datum / id13.12.2004 / 139114Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury, hříčky
zobrazeno4728x
počet tipů14
v oblíbených0x
do výběru zařadilmalej_blazen, dlhagi,
zařazeno do klubůSpolčení hlupců,
Prolog
Úžasná sprostota snu

”Tvá malinová ústa potřu krví a umlčím navždy!” řekl muž v kožených rukavicích k plavé dívce vzpurně přešlapující na místě před ním. ”Neotáčej se ke mně ale zády,” pozvedla dívka svůj mramorový ukazovák k muži kozlí postavy, ”sic ti je ozdobím kudlou!” Ta troufalost tajemného fantóma rozesmála. Přistoupil k dívce, poraněné v nitru své hrdosti, sáhl si do rozkroku jezdeckých kalhot a opravdu rozezleně zakřičel: ”Dám ti napít z vřídla mužské krutosti!” Dívčiny odhalené prsy, visící

jako samotnému Satanovi skoro až na břich, se úlekem zatřepotaly. ”Haháá…”

”Eriku, probuďte se,” snažil se najít vlídný hlas cestu k uším spícího prince. Byla jedenáctá, kdy služka mladému šlechtici pravidelně ohlašovala ráno. Pobledlý pavouček sáhl pro stříbrnou paruku a nepřítomným pohledem si říkal o životadárný doušek kakaa. ”Zase živíte šestihlavou saň svých představ?” zasmála se dívka ke stále neprobuzenému. ”Roso, prosím, nahřejte mi znovu polštář,” požádal laskavým hlasem Erik služku, podávaje jí nadýchaný kle

not svého království snů. Erik ulehal vždy jen na teplý polštář. Teplo polštáře mu mělo připomínat teplo božského těla. Sprostota cizí tělesné schrány přízeň nebes Erikova lože nikdy poznat neměla. Služka, s neskrývanou obavou o princovo zdraví, přinesla fakuli a jala se nahřívat polštář. Když se čas naplnil, Erik pokrčil prsty svírající ranní vanilkové cigarillo na znamení, že teplota dosáhla optima. Služka položila polštář a dokončila přípravnou ceremonii jeho parfémováním. ”Dejte si, prosím, záležet, tento sen nebude krátký,” zdůraznil mladý šlechtic služebné a přitom chvíli zdržel svůj pohled na její vystrčené zadnici. Vypadala jako by byla vyřezána ze dřeva vzrostlé švestky v zámecké zahradě. Přemohl chvilkovou slabost ohoblovat ten fortelný kus kulatiny. Až se otřepal nad nápadem hodným čeledína či potulného plivače ohňů, který na chvíli opanoval jeho ušlechtilou mysl. Vůně vybraných parfémů ale zatím ukončila pouť k ústí jeho orlího nosu, a tak si mohl konečně lehnout. ”Nerušte blaženou chvíli, kterou teď strávím v příboji vonné a hřejivé rozkoše, Roso,” rozloučil se tichým, vzdušným polibkem Erik. Dívka ještě chvíli pozorovala bušící tepnu na spánku muže propadajícího se v hladová ústa Morfeova, tu chvějící se trubici, jejíž rudá míza už zase pomalu živila sny o nízké tělesnosti, čpící horkým potem a nekonečným zážitkem. Jen chvíli jí bylo zůstati se šlechticem ve snách, když musela ještě vyplnit poledne se slečnou Terezií v Jižním sále.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

19.04.2005 00:00:00ssaamm
výborné
17.02.2005 00:00:00drami
jsi nabr wan ;-)
tip
18.01.2005 00:00:00HERMES
mmmHHHH - high quality piece !
t
17.01.2005 00:00:00Perchta
jojo,
tak já si myslim, že jsi jasnej talent
:-)
a tip za Rio
16.12.2004 00:00:00Movsar
děkuji. jen Prcince ne, protože mi nedala tip.
15.12.2004 00:00:00morte_Anais
vof ... skvele napsany...
15.12.2004 00:00:00Makča
tipíka od Makči z nezištných sympatií k tvému vybroušenému slohu ve stínu větví věčně neukojeného hlohu..dost sugestivní:-)
14.12.2004 00:00:00pampelin
Výborné, jedna z tvých nejlepších věcí

*
14.12.2004 00:00:00Evička
...propadajícího se v hladová ústa Morfeova .... nízká tělesnost ...
19. století ... úžasná sprostota ...temné pudy! anoano * :-))
14.12.2004 00:00:00sidonia
fajn:)
*t

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.