křehká, otče a černá nemoc startek

věnuji, věnuji, věnuji: za lidské, za křehké, za křehké tak moc…

živě, Helče! a Markovi! křehké! Davide tobě! složené ze slov, Jakubovi: ticho je zvíře v nás, hladové a velmi zlé! Ale lidský, lidský znamená nenapodobitelný! Katce, v kameni to tajemství není! - - srdce moje, duše moje, kde jsi?

a Pavlovi! a Janičce! a Hynkovi! a Radkovi! Děkuju vám! Děkuju vám! Já myslel, že už nebude.

křehká, otče

              a černá nemoc startek

Otče:

v každé lampě je cosi křehkého
- buněčné světlo, které nikdy nevysvětlím.

Tvůj hlas je jako živý klíč,
jím stále jsi    ve mne,
v prosvětlení.

Opatři prosím plamen věčností,
abych i já mohl ti věřit.

Hořet.

V mých plicích saze. Jen saze
a černá nemoc startek.

Ty víš, jsem obyčejný
a v dlaních
mé čáry jdou do hloubky, tak
ať i krev.

Hořet jako Prometheus,
upoután ke skále.

Cikánka řekla: Máš krásné oči,
chlapče,
vidím soucit,
tak byla v mé dlani.

Otče:

…abych i já
v království to,
tvé

kéž vstoupím. Hořet! tak
plamenem ve skále.

Mé plíce,

…jen saze a černá nemoc startek.