Poslední

Splnil jsem si poslední motiv
vyškrbaný na dno
skleničky od mlíka
všelijak se zatáčel a rovnal
a kvetl chvílema mi ho bylo
dost líto, ale nakonec jsem
na něj zapomněl koneckonců
byl to jenom kousek ze mě

Táta už dvacet let nepřišel
k vánocům
ani neposílá dárky
ty uhlédně zabalené nože
na zanášení popraskaných vláken života v rukou
těch cestiček prodoteků
na dobrou noc

(stejně se o půlnoci seberem
a ožerem jako prasata
na štědrý den)

seděla a vesele se smála
plovoucí zimě po obloze
stočené do klubíčka, že
ani jediný pes nezaštěkal

a ta rudá - rudá hvězda už
není staniol

až po kotníky v prašanu

stačí si přeci navlíknout rukavice
límec vrátit do ticha
stoleté dveře z kaštanů jsou
kroky kostela do zpěvu
slyšet

a Kytara zahrála dva tóny, které
zlomily dětem hlavy

viděl jsem je
a taky tolik svíček schovaných do tepla
na mrtvé
a taky znásilněné ženy sedící do kroužku
mluvících o svých babičkách a jejich rodiných receptech
a rakovinách
a taky chodníky utíkající před ledem a v něm
zapíchané injekční stříkačky
do kolika let lze ještě zapomínat
říkám si a necham si padat nebe na hlavu

a taky jsem viděl hloupost - především svoji
a pláč v zrcadle snad tisickrát
a nikoho to nedojímalo a nerušilo snad jen
já sám se před sebou styděl
stejně jako, když vypisuju poslední řádky
poslední básně
a vím, že své dobré stránky si už neodpustím

---