:-D zajimave tema, ja se mam za starou od te doby,co mi nekteri vykaji:-) ten konec je mozna moc razantni,ale jako celek se mi to docela libilo, mladice
za tohle sem dostala za dva a u matury sem mela taky uvahu ale uplne na jiné téma a dostala sem taky za dva už su ve druháku na výšce takže z toho plyne, že maturu mám úspěšně za sebou:-)))
Ne, už toho opravdu nechám.
Teď to píše normálně. Odstrkovat holí v MHD studentky, to mi jde lépe.
Omlouvám se, že "píši žlutě", nepovažuji za nutné svoje slova nějak zvlášť zdurazňovat, jen mi to nedalo, ale je to způsobeno mojí neznalostí fungování systému.
Děvčě, chceš-li odmaturovat, vybojuj si flexibilně a kreativně raději jiné maturitní téma. Bude-li přislušný, pravděpodobně obstarožní, pedagog neústupný, neváhej a jednej akčně! Vem prosím moje slova, jako varovný výkřik rozpadajícího se starce oděného v teplácích, který si ale dobře pamatuje občasnou jalovost vlastního mládí.
Stará budeš uplně stejně, jenže jinak. holčičko. :o).
Kreativně a flexibilně si raději vyber jiné téma.
..hlubší kritiky nejsem zřemě schopen, neboť jsem z maturitní práce dostal za 5. A to z ho důvpdo, že jsem měl příliš složitou a a těžko pochopitelnou úvahu o mladých lidech a starých lidech. Takže jen ve stručnosti (ve všem souhlasím s Vesuvankou): zaměř se na důvody proč si člověk připadá starý, ne proto jak ho vidíš ty sama soudě podle jen zevnějšku. Kdyby ses podívala na mě, odhadla bys mě tak na 30 let, poněvadž nennosím zrovna široké kalhoty se zadkem až u kolen. Co se týče nemocí a braní "tun prášků" taky nemusí nutně znamenat stáří. Mám ve svém okruhu dost lidí, co jsou vážně nemocní a staří si vůbec nepřipadají. Když píšeš úvahu na téma "kdy budu stará" zaměř se na svoji fyzickou a duševní aktivitu ve svém nynějším životě (zvládl bych hrát squash, zvládl bych lézt po horách, zvládl bych se učit, zvládl bych strs jako starší člověk???)...asi tak nějak :)
já sem ze slohovky maturitní dostala za dva :-)))
a psala sem úplně o něčem jiném
ale úvaha to byla...protože fejeton a článek psát neumím a dopis známé osobě sem psát nechtěla stejně nevím komu bych ho psala
hej, že ty máš moc rád mrazíka:-)))
toš proč furt píšeš...dobrá!
ty nesnášíš Mrazíka...mě sa líbí ten začátek :-)))
......a k tomu dokonce i stejně ladící čepici, kterou mají starší dámy stále naraženou na hlavě a cítí se při tom báječně.
- to je teda přesné!
Jedna moje spolužákyně z večerních kurzů angliny, mimochodem "dáma" v letech, ji měla ve vyhřáté učebně na hlavě celou tu hodinu a půl :-)
toš to bych teda asi zdechla...už enom při představě, že bych si oblékla něco z kožešiny mi běhá mráz po zádech
kožich prostě nee...bléé
To je zlý..surově pravdivý..
typická slohová práce na střední škole:c)
stářím z hlediska zdraví se zabývá gerontologie
všechno ostatní včetně psychologie je běžná věc pro každého
stáří je především stav duše, myšlení a paměti
jsou i dvacetiletí starci, nedostatečně kreativní a citově tupí
není to jednoduchá otázka, standardy udává WHO, což je
světová zdravotnická organizace..............blok_:-)
doplním :
po celém světě probíhají nepřetržitě šampionáty seniorů
jsou to nádherné sportovní souboje s upravenýmí kriterii
podle věku soutěžících.................blok_:-)
O tom co je - gerontologie, WHO mě nemusíš edukovat.
Nějak ti nerozumín...ach to moje dlouhé vedení
Moc dík, ano okolnosti mě mnohokrát donutily, ale to až v poslední době, přemýšlet, ale ne nad tím kdy je vlastně člověk stary, ale spíše to, že čím je člověk starší a starší, tím více se blíží konec a smrt už klepe na vrátka. Mou myslí v poslední době kolují spíše slova život a smrt. Naučit se s touto skutečností žít - to je oč tu běží.
ta otázka, zdá se, přichází pozdě
Milá Želvo, tvá (na zkoušku) maturitní práce má z mého úhlu pohledu tři roviny:
1) ideovou, 2) obsahovou, 3) stylistickou
K ideové rovině motivační: Myslím, že tvá úvaha je míněna upřímně, respektive téma, o němž píšeš. Určitě ses myšlenkami tohoto druhu nejednou zaobírala, žhavily tvou mysl. Budeš jistě citlivá a hodná dívka.
K obsahové rovině: Otázku stáří redukovat na "bezvlasí" starých pánů a špatný vkus v oblékání není, Želvo, příliš šťastné. Prozraje věk pisatele víc, než si zřejmě připouští. V tomto punktu jsi zajatcem horizontu mladého člověka, který snad tyto otázky ještě řeší a přikládá jim větší význam, než ve skutečnosti mají. Ten, kterého moudré stáří již navštívilo, by se s největší pravděpodobností nad úvahou tohoto typu shovívavě pousmál, pln konejšivé blahosklonnosti.
K rovině stylistické: Určitě máš před sebou nadějný vývoj. Zřejmě ten dobytek "čas" nebo jeho bráška "nedostatek", jenž byl ti průvodcem při psaní, způsobil, že tvá dnešní práce není z těch nejvýstavnějších. Více nadhledu. Méně popisnosti a šablonovitých "slunečních svitů na lebkách..." Víš, to jsou takové literární prefabrikáty.
Ale jak říkám, myšlenka byla pěkná. Určitě zase něco napiš, rád si to přečtu.
Tak jo....jsem rada, ze ses hodna na stary lidi...:-) Jednou budu taky stara...:-) hezke vanoce..:-)
Už ta první věta.. kdy pak? ale kdepak... spíš kdypak ne? Stará budeš, až si začneš uvědomovat, že stárneš a pokud si to budeš uvědomovat, a budeš kontrolovat projevy stárnutí, nebudeš stará nikdy. Musím říct.. že jsem to radši ani nedočetl do konce..
Beru do klubu, protože si myslím, že to není špatné téma k diskusi...
A naplánuj si na stáří taky něco hezkýho, inspiruj se třeba u Nohavici: „Až budu starým mužem...“ ;)
Ještě se vracím - pokud toto téma má být předmětem maturitní práce, raději úvahu přepracuj a zaměř se spíše na fyzickou a duševní aktivitu člověka, která hraje rozhodující roli při procesu stárnutí.
Neřekla bych, že jedním z charakteristických znaků stáří je ztráta pocitu žízně. Je mnoho mladších lidí, kteří pocit žízně nemají - myslím, že je to dáno zvyklostmi a někdy bohužel i situací - například před cestou autobusem a pod. Na stáří nelze usuzovat ani podle způsobu oblékání - vkus či nevkus vzhledem k věku. Ale určitým varovným signálem některých začínajících onemocnění ve stáří může být to, že člověk, který chodil pěkně a vkusně oblečený, postupně přestává o sebe dbát....
A do třetice už něco lepšího.... Přeji Ti krásné vánoce a šťastný nový rok a aby jsi úspěšně zvládla maturitu
Teda....ty moc v lasce stary lidi nemas....co...:-))))) Ja ti muzu rici....ze znam spoustu lidi, kterym je pres 70, 80..... a stale lyzuji, hraji tenis, prasky neberou zadny...Vsechno je individualni.....a to jak se lidi oblekaji....no a co...co je komu do toho...:-))) CO je spatnyho na tom, kdyz nekdo radeji vyda penize na dovolenou nez za nejaky hadry...:-))
Spousta duchodcu jsou bajecny lidi, se kterymi je stranda, kteri jsou desne aktivni a od kterych se mohu hodne co naucit....
Kdyz byl nekdo mizera jako mladej.....vetsinou zustane jako mizera i starej...:-)))) Lidi jsou ruzni....a s vekem to nema vubec nic spolecnyho....:-) vazne ne....
Ja mam rada lidi podle toho co dokazali a jaky maji srdce.....a je mi jedno....jestli jim je tricet nebo sedmdesat...:-))))
P.S. Ja osobne si planuju, ze jeste ve 100 letech budu chodit do gymu....:-))) a bude se mnou sranda...:-)))
Všem děkuju a jen doufám, že u písemné matutity se takové nějaké podobné téma k úvaze vůbec nevyskytne. Čekala jsem, že si někdo bude myslet, že namám ráda staré lidi, ale ono je to trošičku složitější. Oni mě dokážou potěšit svým vyprávěním o rodině a svém životě ( hl. v nemocnici ). Párkrát už mi tekly aj slzy od smíchu z jejich vyprávění. Pak se ale projeví i ta jejich druhá stránka, která mi velmi vadí ( hl. v trolejbuse ). Oni pořád někam spěchají a strašně se velmi zlobí, když musejí čekat pět minut na další trolejbus. A to, že já musím čekat hodinu než mi jede vlak, který má občas ještě spoždění, je už samozřejmě v pořádku. Tak toto mě dokáže tak nasr., že... A ještě např. k té jejich hůlce. Jakmile uvidí příjíždět již mnohokrát zmíněný dopravní prostředek, tak jako zázrakem se jejich chůze maximálně zrychlí a hůlku by nejraději zahodili, protože jim brání v jejich běhu. Ano souhlasím s tou žízní. Já nutím pít v nemocnici všechny, u kterých mám pocit, že tak činí nedostatečně. Tak že bacha na mě :-))) Ale jinak jsem hodná. Andulko já jsem na začátku napsala, že se stáří nedá hodnotit podle věku a také to podle toho nikdy nehodnotím. V nemocnici se setkávám s mnoha typy lidí všech věkových kategorií a se všemi se snažím, ale hlavně musím vycházet tak, aby se jejich zdravotní stav zlepšil. Znáš pojem ,,Haló efekt,,? Pokud mi někdo nesedí nikdy to na sobě nedávám znát a chovám se tak, jak mám, jsem profesionál. A úsměv na mé tváři nikdy nechybí, i když někdy nemám moc důvodu jej na tváři mít, ale nemocní jej potřebují a hned se jim nálada zlepší.
Všem krásné Vánoce a ať se v celém příštím roce nedostanete do nemocnice, protože ne všechny sestry své povolání berou jako možnost, jak pomáhat lidem a projevuje se u nich tzv. syndrom vyhoření.
Walker: přiznávám, mám trošičku problémy s tím, co napsat do úvodu a jak také napsat závěr. Ráda příjmu tvoji radu. Jdu se teď podívat na tvá dílka. Carpe diem.
Kdybych nemusela, tak bych o tom vůbec nepřemýšlela. Ale ostatní dvě témata, které jsem měla na výběr pro napsání úvahy, byla pro mě nevyhovující. A o hlubší kritiku stojím proto, protože si ji hodlám vybrat při písemné maturitě a chci vědět, kde dělám chyby a co se dá ještě vylepšit, abych nevyhořela jak papír!
to je jak rádobyfejeton.... divný... nepřirozený
dismorphia: Ano a na napsání jsem měla sotva hodina.
aha
ty být dobrá rychlá želva
chroustjazz to velmi trefně shrnul... :)
Přečetla jsem si úvahu se zájmem, myslím, že je celkem dobře zpracovaná, ale měla bych spíše připomínky k obsahu - zejména pak k závěru.
Je pravda, že člověk je tak starý na kolik se cítí a že na pocit stáří má vliv i upnutí se sama na sebe - povídání o nemocech, denní návštěvy lékařů a tuny prášků, o kterých píšeš. Řekla bych, že toto je spíše důsledkem něčeho jiného... člověk, který jde do důchodu a nemá už nějaké cíle a zájmy , cítí najednou prázdnotu, kterou neumí vyplnit. Proto se takový člověk bez zájmů zabývá sám sebou a bohužel občas nějaké zdravotní neduhy s přibývajícím věkem přicházejí, takže toto téma může u někoho být prvořadé - samozřejmě každý z nás si někdy posteskne, že ho něco bolí nebo že mu není dobře - ale vím, co jsi měla na mysli..
Na druhé straně nelze zobecnit to, to, že jak píšeš v závěru: "nakonec to s jeho zdravotním stavem dojde tak daleko, že se stane závislým na druhé osobě a bez její pomoci nedokáže uspokojit své biologické potřeby. Stáří rovná se tedy totální nesoběstačnost."
Nejsem zdravotník, ale vím, že bohužel řada nemocí má tento průběh, i když člověk se snaží s nemocí bojovat... a někdy těžce zdravotně postižený člověk (třeba i starý, pokud mu nemoc dovoluje přežít) - fyzicky závislý na druhém, může být duševně svěží a pracovat a necítí se starý....
Na pocit stáří má vliv, si myslím, především duševní rozpoložení... člověk, který se snaží být jakýmkoliv způsobem aktivní, má o něco zájem, stárne pomaleji....
Písmák