dvorana

DVORANA

Když se stmívá a den jde spát, tak rodí se ti, co nejsou šťastní

Když zachází slunce, kolečko smíchu, tak poznáváme odvrácenou stranu básní

Když stříbro je mráz a mrazem se ženou vlci

Když lesy jsou plné hladu a utrpení

Když tma skrývá podivné stíny a jinovatka je závějí strachu

Když louč ani lucerna k ničemu není

Tak sedni tu ke kruhu tichých brachů

Poslouchej vyprávění beze slov, co chytí tě za srdce i za střeva

Nedívej se nikomu do očí, protože tam život už netrvá

Sedí a mlčí

Mlčí a touží

Touží a sní a sní a vyjí

Mrtvolně bledé jim ruce trčí

Rytíři zrození z hněvu a louží

Tady se všechno smí, teď cesty jsou plné lepkavých sítí

Neublíží ti dokud jim nedáš šanci

Myslet si, že jsi jedním z nich

Necítíš lásku, žal či aroganci

Tady není satan a ani krotký mnich

Jsou jenom oni, zatracená tušení

Co plíží se ve stínu vašeho štěstí

Zapálí mrazivé ohně, to nikdo z vás už nezmění

A úsměvy použijí na místo klestí

Tak vyvstal sněm mrtvých co rozhodnou o životě

Tak sešel se dávný noci soud

Každý má medailon, minci a dýku v botě

Obrací v tanci dnešní noci proud

Zapadlé oči co mrazem pálí

Ruce, chlad, kde jinde by hřály

Osud jak bláto na podrážkách a na rtech zhnusený úšklebek

Tak snaží se vyzpívat vytím vlků

Co dostali dárkem do lebek

Chceš se probudit?

Zahnat tu noční můru?

Vstaň

Můžeš se klidně pomodlit

A pak pohlédni vzhůru

Vidíš tam měsíc, co stříbrně září

Vidíš tam kolo plné tváří

Vidíš ty oči co pálí mrazem

Cítíš ten oheň, živený zimostrázem

Není to sen, to vidíš a cítíš

Není to fata morgana

To zatraceným andělům, když bůh se právě nedívá

Připadl les, coby dvorana

To na chvilku maličkou, dnešní noci jen

Dovolil si navštívit tě, neobvyklý sen

O bozích

A jejich dětech.

Andělům, když cítíš vítr jejich křídel na tváři