Prosba

Pro lásku, bez ní

bijeme se s nepřítelem životem.

Každý strom, každá kytka i malý keřík,

jsou odvrhovány babylonskou potřebou ničit.

Už tu nežijeme pro radost,

už jen krájíme kus za kusem naší planetu,

radši ať tu nic nezbyde.

Každý si říká:,, Já už se toho stejně nedožiju."

a pak hlásá jak bude mít děti

a že pro ně potřebuje peněžní pohodlí.

Krásná myšlenka zachránit

upadá do bezduchých propastí myslí.

Mozkoví magnáti,

zaslepeni účinností mozku,

si myslí, že mohou něčemu vládnout.

Jaké překvapení,

že i přes jejich vládu na Slovensku padají stromy vychřicí

a domy jsou vyplavovány masivními návaly vody.

A proto vás všechny,

kteří ještě neupadli v apatii, prosím.

Křičte, braňte se, plačte,

bojujte, radujte se a zpívejte,

řiďte se svými city.

Ať si uvědomí, že nad námi nemají mozky nadvládu.

Že může být také život naplněný zážitky,

láskou a přírodou v duši.

Ať světýlka takových lidí rozsvítí také světla ostatních

a společně zalijou světlem celý svět.

Možná máme poslední možnost,

kdy se ještě dá něco změnit.