Má lásko...

Odešla jsi.

Beze slova, jen tak, žádný důvod, žádné vysvětlení. Zkrátka jsi se rozplynula jako mlha v poledním slunci, jako tající sníh s příchodem jara.

Koukám jako bych spadnul z Marsu, kolem mě je prázdno. Místo vedle mě, co bylo dříve Tebou obsazené je teď volné. V noci se budím ze snů a hledám Tě. Postel vedle mě je stále opuštěná a pod peřinou chlad. Chlad tam, kde dříve plál oheň. Stále tomu nevěřím. My a naše plány. My a naše sny. Kde teď jsou, kdo je vzal? Přes den prohlížím fotky, alba co jsme spolu skládali, vzpomínám na dny, kdy jsme se společně radovali a prožívali naši lásku. Před očima mám naše první nesmělé dotyky, polibky, naši první společnou noc, náš svatební den. Vypadala jsi jako princezna a když jsem si Tě tehdy večer odnesl domů, prožívali jsme ty nejkrásnější dny našeho života.

Znovu jsem byl na našem místě a viděl Tě, jak tam stojíš, usmíváš se a raduješ ze všedních věcí a maličkostí. Právě zde jsi mi oznámila, že budeme rodina. Máma a táta. Tehdy poprvé jsi mě viděla plakat. Rozplakal jsem se štěstím a zářil jako malé dítě, když dostane novu hračku.

Naší dceři je dnes 5 let. Jenny vyrostla. Když ji vidím, jak si hraje, roste mi před očima. Je tak krásná, jako maminka. Je Ti hrozně moc podobná. Až bude jednou dospělá, bude jako Ty. Stále se  po Tobě ptá a já jí neumím vysvětlit, že máma musela jít. Co mám říct naší malé holčičce. Že už ji nikdy nepolíbíš na dobrou noc, že si hraješ v nebi s anděly?

Vím jen, že jsi ... tam někde a díváš se na nás. Vidíš naši malou holčičku a dáváš na nás pozor. Uvnitř našich srdcí budeš stále s námi. A jednou... Jednou budeme pokračovat tam, kde jsme přestali ...