Bezezbytku

        znak noci

     pokračuje v pádu

     až po otupění

     ostří

     něha změnila se

     v rozšklebenou ránu

     netečnosti

     věčného úniku

     kamsi

     mimo velespokojené pomlaskávání

     vykrmeného mozku

     mimo pravidelné zažívání

     usazené samice

     nikdy

     patrně už nikdy

     nezhoupnu se

     zastřiženým trávníkem

     prožraného středu

     sebelíbida

     nepokoj

     mezi konečníkem a kundou

     vystřelen tebou vzhůru

     vede

     do divotvorné touhy

     kresby soustředných čar

     v mé tělo

     utápím se

     v závrati tvých slov

     jeden mohutný poryv na vrcholu

     pak smrt

     nás (doufám)

     bezezbytku

     uspokojí

     "I jen trocha perverze je blahodárnou potravou mozku." f.m.