Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NEZDAŘENÁ EXHIBICE

03. 01. 2005
4
0
956
Autor
zhowadilec

Byl pozdní listopadový večer. Venku nízká temperatura, dle mého mínění kolem čtyř stupňů pod nulou, dle předpovědi počasí pro tento den dva až tři nad...

 Byl pozdní listopadový večer. Venku nízká temperatura, dle mého mínění kolem čtyř stupňů pod nulou, dle předpovědi počasí pro tento den dva až tři nad. Seděl jsem v zaplivané putyce s mými přáteli Frantou a Bohouškem. Zahřívali jsme se studenými pivy prokládanými rumy a veselými příhodami z našich i cizích životů. Franta zrovna vypravoval svou oblíbenou historku o chlapovi, jehož před léty spatřil v noci v parku, jak drží v ruce svůj pohlavní úd a zuřivě masturbuje.Tu historku jsem slyšel snad stokrát, ale až dnes mě doopravdy zaujala. A to natolik, že jsem se rozhodl jednat:

 Chvatně jsem se rozloučil s kamarády, Frantovi za inspiraci koupil deci rumu, zaplatil útratu a vyrazil. Doma jsem se nejprve vysvlékl do naha, načež jsem se zahalil do moly prožraného, plísní zapáchajícího hubertusu po dědečkovi. Kéž by mne tak mohl nebožtík dědeček vidět - jistě by byl na mne pyšný. V zrcadle jsem se ujistil o své elegantnosti a nenápadnosti, několikrát jsem si vyzkoušel ono známé rozevření kabátu spojené s obnažením nejen pyje, nýbrž celého mého nahého mnoholetým alkoholismem zdevastovaného, přesto však stále pružného a jistě i přítažlivého těla, nazul jsem kanady rovněž po dědečkovi a takto připraven vydal jsem se uskutečnit exhibici čili výstavu.

 Vyplížil jsem se z domu sklepním okýnkem a přískoky se přesunul za akátový keř. Zde jsem chvíli vyčkával, než jsem se odhodlal přeběhnout ulici a ukrýt se mezi auty na protější straně. Odtud už zbývalo jen několik metrů plazení po břiše a byl jsem v parku. Skrčen v dutině vykotlaného dubu vyčkával jsem příchodu první oběti. Měl jsem štěstí – sotva šedesátiletá paninka s igelitkou v ruce se táhla cestičkou přímo k mé skrýši. Srdce se mi rozbušilo a úd ztopořil vzrušením. Opatrně jsem se vykradl z hnilobou nasáklého úkrytu a začal se jakoby nic procházet. Pro větší nenápadnost začal jsem si pohvizdovat. Stařena se neúprosně blížila – už byla jen několik kroků ode mne. Počal jsem být mírně nervózní, chvílemi se mi dokonce zachtělo všeho nechat a rozeběhnout se domů. „Není cesty zpět, po tomhle okamžiku toužím již celé dvě hodiny - teď nebo nikdy!“, řekl jsem si polohlasně a s hurónským řevem rozevřel jsem hubertus po dědečkovi. Babizna však k mému překvapení jen znuděně podotkla: „Nech toho mladej, vždyť ti ani nestojí…“ A měla pravdu – penis mi samou nervozitou povadl, aniž bych si toho všiml. „Aha…, tak se nezlobte…, promiňte, já…já se omlouvám…“, snažil jsem se vyvléci z té nepříjemné situace, „Já jsem se vás vlastně chtěl jenom zeptat, jestli…jestli nepotřebujete pomoct s tou taškou!“ „Ty jsi mi ale najednou nějak pozorný!“, spustila babice. „To víte, já jsem ze slušné rodiny, já mám zásady slušného chování v pr…teda v malíčku!“, nedal jsem se. „Tak dobrá, tady máš!“, podala mi nejmíň dvacetikilovou igelitku. „Co to, prosím vás nesete?“, podivuji se. „Do toho ti nic není mladej, chtěl jsi mi pomoct, tak drž hubu a nes! Nebo bych si to ještě mohla rozmyslet a zavolat na tebe fízly…“ Raději jsem tedy mlčel. Šli jsme. Babizna napřed, já poníženě za ní s nejenom těžkou, ale hlavně nehorázně smradlavou igelitkou v ruce. Neměl jsem však ani chuť ani odvahu zkoumat její obsah.

 Na druhém konci parku baba zastavila. „Vidíš to jezírko? Pořádně se rozmáchni a hoď do něj tu tašku!“, rozkázala mi. „Cože? Proč?“, ptám se nechápavě. „Drž hubu a udělej, co ti říkám! Nebo mám zavolat fízly?“ Rozmachuji se, jak nejvíc dovedu a taška letí elegantním obloukem přímo doprostřed jezírka. Chci se zeptat babizny, jestli je to všechno, ale ta je ta tam. Jdu tedy domů – na další exhibici nemám náladu a navíc je mi celkem obstojná zima na nohy.

 Domů přicházím již za světla. Hubertus i kanady schovávám do skříně, oblékám si teplé flanelové pyžamo po dědečkovi, vařím bylinkový čaj s medem a uvelebuji se na gauči u televize. Zrovna dávají ranní zprávy: Opilý řidič srazil devítiletého chlapce a ujel z místa nehody, na Chebsku řádí epidemie kapavky – nakazilo se již na sedm set lidí. Šestapadesátiletý Robert K. rozčtvrcen, nalezena pouze pravá noha se zbytky varlat, vyhozena v igelitové tašce v rybníku za městem, pravděpodobným pachatelem jeho o dva roky starší družka, která je v současné době pohřešována. Ale to už spím.


Deve
02. 03. 2005
Dát tip
To je vážně zhowadilý (jako všechno od tebe :-)) ), ale zároveň docela čtivý-tip.

zhowadilec
18. 01. 2005
Dát tip
Dobrý postřeh. Ponožky jsem si samozřejmě nevzal, proto mi také byla "celkem obstojná zima na nohy".

Gonsales
12. 01. 2005
Dát tip
vzal sis do tech bot aspon ponozky?!;)

Ružbach
09. 01. 2005
Dát tip
uuuuuha hustý drsný šílený jedinečný SKVÉLÝ (kandidát na m.s.n. - moje soukromá nobelovka) tip

nadik_k
04. 01. 2005
Dát tip
proste dokonalýýý :-) T

doute
03. 01. 2005
Dát tip
tak to je vykloženě smůla....ta dnešní mládež je víc slušná a pak takhle blbne....))))

Nicollette
03. 01. 2005
Dát tip
ach ach, na liteře máš zákaz, tak to cpeš sem.... sakra jen nechápu že máš tak výbornej vyprávěcí talent....

jeremiasz
03. 01. 2005
Dát tip
náhodou já se smál až do konce:))))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru