Jediné řešení.

Jsi růže na vzdálené planetě,

jež křehké sny si spřádá

o vůních, rose, o létě,

o věcech, které má ráda.

To já tě hýčkal, zaléval,

chválil ti každý květ

a přitom se ti vzdaloval

světelných stovky let.

Jsi růže,

jež své sny si spletla,

jenomže v jiné galaxii.

Abys mě v sadu plném světla,

u stolu svého, lože, prostě doma měla,

pozemského bych musel zříct se těla

a obrátit se na písečnou zmiji.