Kostky 2.

Hrací kostky, dvě dřevěné kostky o šesti stranách. Na každé z nich je rukou člověka vyryto číslo. Stejně tak, jako by mohly obsahovat něčí jméno. Jen si představ, že tyto kostky svíráš ve svých dlaních a právě ony rozhodnou o další Tvojí cestě, koho potkáš, co uděláš nebo řekneš a kudy půjdeš. Jestli na další křižovatce zahneš vlevo či vpravo. křečovitě je svíráš, víš že nevíš co tě čeká, ale je Ti známo, že musíš hodit. Pak to přichází a kostky a kostky se rozkutálí po stole. S napětím očekáváš jaké číslo na nich padne, jaké jméno se objeví a co Ti osud přichystá. Zakrýváš si obličej rukama a jen tak po očku pozoruješ jejich cestu. Vidíš jak se zpomalují. Teď. Teď to přijde, první se už zastavila, za chvíli i ta druhá. Sklopíš dlaně, otevíráš oči a zaměřuješ je na kostky. Je na nich číslo, něčí jméno, ale nic Ti to neříká, je na nich cesta kudy jít, ale nejsi o nic moudřejší. Víš koho asi potkáš, kam zahnout, ale nic víc. Jsi ještě více nejistý než před samotným hodem kostek na stůl. Sebereš kostky a jsi pevně rozhodnut následovat jejich příkazu. Opatrně je ukládáš do kapsy, protože víš, že opět přijde den, kdy je budeš muset znovu použít, aby Ti určily Tvůj osud.

Jdeš vytyčenou cestou, ale postupem času zjišťuješ, že stále častěji klopýtáš. Ne, není  to snadná a rovná cesta, je plná kamení a kořenů, stejně tak, jako překážek v životě. Přemýšlíš, že by ses vrátil na rozcestí a kostky neposlechl, ale cestu zpět najít namůžeš a nemůžeš to ani vrátit. Stejně tak, jako nevrátíš rozhodnutí a činy, které jsi ve svém životě udělal. Musíš počkat, zda-li najdeš další rozcestí a tam: vlevo nebo vpravo?

Je tu, saháš do kapsy pro kostky, ale Tvé svědomí se ozývá. Proč by ses jednou nemohl rozhodnout sám, bez toho, aby jsi se ptal svých kostek. Ty padají zpět na dno kapsy a Ty se rozhoduješ. Uvědomuješ si, že i Ty se můžeš rozhodnout špatně, ale bude to jen Tvé svobodné rozhodnutí. Ty budeš zodpovědný za další svůj život. Cesta není lehká, ale za chvíli je kamení i kořeny pryč a jde se Ti lépe. Na další cestě pokládáš kostky na pařez - ať si je vezme někdo další, své štěstí si najdeš sám a tyhle kostky už k tomu nebudeš potřebovat.

Když se otáčíš, už tam nejsou, vrátily se zpět na místo, kde jsi je našel Ty.

Na tváři máš úsměv a jdeš vstříc svému štěstí.