Pápavá a usměvavá a nemocná a vlastně tak trochu lidská

Zase jednou po sto letech
zapomněl jsem na lásku
bylo to v neděli
a už se stmívalo na zdi paneláků
útočili holubi hodinu co hodinu
snad, aby se schoulili do
hnízd už dávno zetlelých pro můj sen.
Včera měl můj otec padesátiny
a já poprve v životě mu
poslal blahopřání
elektronicky přes internet
"Vše nejlepší k padesátinám tvůj syn Jiří"
(Tvůj syn jsem napsal schválně aby si vzpomněl
od koho to je nebo aspoň tušil)
možná to bylo neosobní
a možná taky šok
opravdu nevím
a vlatně ani nedoufám,
že mi od něj příjde gratulace
k dvacátým narozeninám.

Dnes jsem si opět vzpomněl na lásku
voněla a byla schovaná
v hrníčku pod čajem
citronella se tomu říká
zamávala a usmála se
a já jí poslal vzduchem polibek, který
nestihla přes skla autobusu zachytit
jak to bylo těsně po tom co jsem
si umřel se samozřejmým úsměvem na rtech
Nakonec mi řekla
To je ale letos zima, že
vlastně jsem se ještě neohřál
a už si mám zvykat na jaro
vzdálené když pohlédnu do očí boha
co přišel si sednout ke mně do pokoje
na gauč a pije zasádně kafe bez cukru

Kdekdo si možná včera vzpomněl na lásku
já to nevím
a já to nebyl
jenom vypravím o tom jak se stalo
pár bezvýznamných událostí (možná bych
mohl ještě připomenout, že mi proudem
tekla krev z nosu a že jsem se setkal s
přáteli a opil se pokolikáte tento týden zas
a snadno usnul i když jsem do půl čtvrté do rána
četl knihu a čekal jestli zhasne svíčka
trochu směšné je, že jsem to nevydržel
a musel jí nakonec vypojit ze zásuvky)
bez souvislostí
jenom jak mi přišly na mozek

Myslím, že už snad nikdo sto
let nemyslel na lásku
neni to hřích aní něco extra nebo tak
vlastně je to možná dobře
protože mládí vpřed
a s ním umírají
pochybné zvyky a náhody
lidí ještě s citu
unavených pro další
nemocné století

---