Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zas a znova

23. 01. 2005
16
4
9514
Autor
Markel

Ne, já to nevzdám

Zas a znova
…..viděla jsem se jako ve snu, seděla jsem před počítačem a ta správná slova padala na mou hlavu odkudsi z nebe a kabelem mozkových závitů se lehce přenášela na monitor. Byl to krásný sen, jeden z mých nejoblíbenějších. Když jsem za nějaký čas sama sebe přesvědčila a snažila se o napsání povídky, byl rozdíl mezi snem a skutečností tak propastný, že jsem zůstala u snění a psaní přenechala hlavám povolanějším. Dosáhla jsem zralého věku a počet mých neúspěšných zaměstnání přesáhl jednomístnou cifru. Poté, co mne kamarádka pasovala na královnu fluktuantů, mi došla trpělivost. Přečetla jsem asi deset motivačních brožur o tom, že na zásadní změnu života není nikdy pozdě a jak na to. Abych sama na sebe upletla bič, rozhlásila jsem po svých známých, že se chystám psát. Pak jsem si představovala tu ostudu, když budou vyzvídat, jak jsem na tom a já říkám, že jsem ani nezačala.
Docela to zafungovalo, jak psali v těch chytrých knihách, a já začala tvořit. Když se mne přátelé ptali, o čem se chystám napsat, tak jsem bezstarostně mávla rukou a řekla, že psát se dá úplně o všem, že to není žádný problém. Začala jsem kompromitovat svou rodinu a domácí zvířectvo v dobré víře, že jsem se skamarádila se stylem psaní pana spisovatele Viewegha a co byste řekli? Zasekla jsem se asi na desátém řádku toho rádobyvtipného pojednání. Pak jsem usoudila, že chyba není ve mně, ale v tématu a načala jiný soudek. Popisovala jsem martyrium úřednice všeobecné účtárny, která se po pětadvaceti letech poctivé práce ocitla na dlažbě při redukci počtu zaměstnanců a šla od jednoho hrozného zaměstnání k ještě horšímu. Posléze, bystrý čtenář jistě pochopí, že jsem se snažila popisovat své vlastní útrapy, jsem skončila s nalomeným sebevědomím a částečně i zdravím jako paní uklízečka na základní škole. Tam jsem mimo jiné čistila ucpané klozetové mísy od nabobtnalých kuliček hroznového vína a přála těm malým hajzlíkům hladomor. Zvláštním kovovým nástrojem jsem odstraňovala v jídelně zašlapané žvýkací gumy a milá dítka začala postupně nenávidět. Takhle to dál nejde, říkala jsem si den po dni, musím jít o dům dál a doslova jsem o měsíc později jako dělnice v knihárně u nejmenované soukromé tiskárny přestěhovala své působení o tři domy dál směrem ke svému bydlišti.
Nelituji však ničeho. Ta poslední štace měla své výhody,dvě veliké výhody. Ráno jsem čile vstala, opatřila rodinu i sebe a přešla přes ulici. Otevřela jsem dřevěná vrata a přivítala mne tabule se spoustou kontrolních lístků, za komunistů jsme jim říkali píchačky.Vůně tiskařské černi mne přitiskla k pětici schodů a já vešla do převlékárny s nápisem Ženy. Spolupracovnice si mne dobrotivě dobíraly, že prý být ony na mém místě, chodily by do práce v pyžamu a jen by se převlékly do dederonových pláštíků. Krátce a prostě, byla jsem každý den v práci během dvou minut. No, něco úžasného! Čas od času knihařské stroje zastávkovaly a já jsem četla a četla. Můj život se chystaly změnit knihy o zdravém a smysluplném způsobu života, vecpaly se do mého soukromí a hodlaly tam zůstat.
Brožury tenké i tlustší prošly mýma rukama a jejich obsahy v noci, kdy slušní lidé načerpávají spánkem nové síly do dalšího dne, defilovaly před mým vnitřním zrakem až do úmoru. Ráno jsem byla o deset let starší na těle i na duši a doufala jsem, že nejméně o dvacet let zkušenější a světa znalejší. I toto zaměstnání jsem po půlroce opustila, neboť ostrý papírový prach, který se všudypřítomně vznášel nad našimi hlavami, mi způsoboval zvláštní druh chřipkového onemocnění. Se slzou v oku jsem se rozloučila se spolupracovnicemi a desítkami milých spisovatelů a stala se opět, už asi po jedenácté, přítěží státnímu rozpočtu. Zatímco lidé ráno spěchali svou prací naplnit státní pokladnu, já usedala k počítači a pokoušela se o napsání literárního skvostu. Útržky mého snažení se krčí v šuplíku a já si čas od času představuji, že to téma uchopím konečně za správný konec, opráším jej,znovuoživím ty barvy, přidám deset deka nových zkušeností... a snad,jednou....

4 názory

Markel
23. 02. 2007
Dát tip
Usmáty_autor: jsi milá, díky :-))

máš výdrž, super:D a trpezlivosť, klobúčik dole:D

Markel
23. 02. 2007
Dát tip
Usmáty_autor: já už si nedělám ambice na to, že bych snad nějak prorazila, dost čtu, tak vím, že na to nemám, ale stále doufám, maličko, skrytě ... :-)) A co teď dělám? Tak jestli myslíš, čím se živím, tak jsem stále na tom místě, co jsem popisovala, odírám nestydatě daňové poplatníky a je mi z toho někdy dost podivně, :-)) ale nic jiného nemám, tak se snažím vydržať :-))

pekné vyznanie...za tú úprimnosť a vtiahnutie do deja a ...chápem, môj jeden zo snov bol byť spisovateľkou;) A tu mám aspoň malinké zadosťučinenie, že niekto číta aj moje (vý)(po)tvory;)...* A čo robíš teraz?

Markel
02. 08. 2006
Dát tip
Oldjerry: Jsem ráda, že se Ti líbila, tipínek si schovávám do přísně střeženého šuplíčku a budu se na něj chodit dívat a leštit jej. Měj se překrásně, letně s nádechem podzimu :-))

Oldjerry
01. 08. 2006
Dát tip
Ze třech zatím nejlepší - tady už je znát ten akcent takový tragikomický, líbí a je to za tip

Markel
08. 03. 2005
Dát tip
johanne: Díky za povzbuzujíc slova!

johanne
07. 03. 2005
Dát tip
Mě to moc jako povídka ani nepřipadá, je to jednoduše příjemné vyprávění. A nevzdávej se, kde je motivace, naděje a odhodlanost, připlují možná i ostatní věci :)

Kytiii
05. 03. 2005
Dát tip
neříkej, že takový talent nemá práci... Povídka je naprosto realistická, vtipná, zajímavá. Vážně se mi moc líbila... Peče se mi v troubě perník - takže moje chválení musí být krátké... a tak Ti dávám alespoň krátký tip :o)

Markel
05. 03. 2005
Dát tip
Kytiii: Taky se chystám k pečení díky za Tvoje chválení a T - :-))))

Diana
01. 03. 2005
Dát tip
Vtipné a naprosto přesvědčivé. Máš talent! Nejradši bych si přečetla o útrapách uklízečky na základní škole. Zašlapané žvýkačky, mísy ucpané hrozny a k tomu tvoje pocity mne rozesmály. Napiš to! Zatím T*** a těším se.

Markel
01. 03. 2005
Dát tip
Diana: Díky, jestli zase napíšu nějakou povídku, přičti si své zásluhy, já potřebuji trochu nakopnout. :-))))

Markel
18. 02. 2005
Dát tip
Ioannes: Moc moc děkuji za návštěvu a jsem potěšena, že líbilo, práci dnes hledá těžko každý, myslím trochu slušnou práci.

guy
26. 01. 2005
Dát tip
hladomor na dětičky ... :-) až pojedu Sráznou, tak se mi to vybaví ...

Markel
26. 01. 2005
Dát tip
guy: Děkuji za milou návštěvu, Srázná je opravdu srázná, tak dej pozor, náledí způsobuje, že vykukujeme z balkonů a říkáme si: vyjede-nevyjede? :-))))

Markel
25. 01. 2005
Dát tip
Marty73: Děkuji za kritiku a T, potěšilo

Markel
24. 01. 2005
Dát tip
Alojs: děkuji moc za návštěvu i za T

Marty73
24. 01. 2005
Dát tip
Máš vrozený talent vyprávět příběh přirozeným čtivým způsobem, děj se snoubí s úvahou a dobře se to čte. Jen tak dál. Tip za styl

Markel
23. 01. 2005
Dát tip
Tragicus: Děkuji, no, nějak se začít musí :-))) Nicollette: Díky moc. Obdivuji ty autory, co nemohou nepsat, to mi zatím chybí, chtěla bych se propracovat k tomu, že by se mi den, kdybych vůbec nic nenapsala, zdál prázdný. Cannisha: Moc pěkně jsi to popsala, budu pilnější a zkusím zapojit fantazii, i ty poznámky jsou důležité, mám v každé místnosti v bytě malý sešitek abych ten nápad neztratila, co mi zrovna bzučí v hlavě. Díky za dobré rady a T.

Markel
23. 01. 2005
Dát tip
wazzup: Za držení palečků napeču Ti vdolečků, velký dík :-)))

Alojs
23. 01. 2005
Dát tip
Silne mi to pripomina Bridget Jonesovou. Sympaticke, humorne, tip je jasnej

Erich
23. 01. 2005
Dát tip
Mám podobný problém. Je těžké něco napsat. Asi je to znamení shůry, že spisovatelství není pro každého, kdo touží být spisovatelem.

synáček
23. 01. 2005
Dát tip
Moc... T****

Jeheheman
23. 01. 2005
Dát tip
dobrýýý!:o) *

fungus2
23. 01. 2005
Dát tip
***Vystižné

vesuvanka
23. 01. 2005
Dát tip
Moc pěkně napsané.... kéž by Ti bylo dopřáno najít to pravé.... se zaujetím jsem si přečetla i jak jsi uklízela ve škole.... a připomnělo mi to něco, za co se stydím, ale co jsem si jako dítě neuvědomila, spíše naopak, jsem měla pocit, že se "zvěčňuji" ve škole.... My jsme ještě psávali poctivými perky na násadkách, které jsme namáčeli do kalamáře. Od třetí třídy jsme směli používat plnicí pera, což byla obrovská úleva (protože perka byla často "rozvrzaná", v kalamáři roztrhané papírky, rozmáčené drobky, takže snaha psát úhledně byla marná), ale ouha moje plnicí pero nebylo nejlepší, chvíli psalo a pak přestalo - a já, abych je rozepsala, třepala jsem s ním podobně jako s teploměrem a v uličce se na parketách postupně rodil zajímavý obrazec složený z inkoustových kaněk... a mně se docela líbil, při troše fantazie připomínal různá zvířata, která se měnila, jak kaněk přibývalo.... byla jsem svým dílem nadšená a dokonce na ně i trochu hrdá - něco po mně přece jen na škole zůstane, ale chudák paní uklizečka - ta moje nadšení nesdílela... nakonec to dobře dopadlo, všechno se vysvětlilo a já jsem dostala nové pero, které psalo dobře.... Tak jsem se zase "rozkecala" tak trochu mimo téma, ale Tvoje dílka mi jsou tak blízká, vždycky něco, i když trochu vzdáleného, připomenou.... A ještě - určitě svůj boj nevzdávej - nejen hledání místa, ale i možnost vydání dílek, mají něco hodně do sebe, ..... a já Ti držím palce jak při hledání místa, tak i při vydání knížky a teď dávám TIP

Markel
23. 01. 2005
Dát tip
Erich: Díky za návštěvu a sdílení problematična s napsáním něčeho , co by stálo za přečtení synáček: Díky moc a moc! Jeheheman: Těšilo, že líbilo! Díky za * fungus2: Děkuji za navštívení a ***. Potěšilo a povzbudilo k dalším literárním počinům vesuvanka: Díky za podporu a Tip, za tvé vzpomínky, to s tím inkoustovým flekem na podlaze je mi velice blízké, vidím v každé skvrně, ať se vyskytuje kdekoliv, konkrétní obrazy zvířat, lidí, předmětů, je to velice zábavné a nikterak se k tomu nenutím, hned to vidím. O tvarech mraků a oblaků ani nemluvě. :-)))

Elyn
23. 01. 2005
Dát tip
... je fajn, že se nevzdáváš... ani tak ani tak...*

Markel
23. 01. 2005
Dát tip
Elyn: Díky za podporu, moc si to cením!:

Chazzy
23. 01. 2005
Dát tip
Ano správně, tak se to řeší. Když ti něco nejde, napiš o tom povídku. O to je to pikantnější, že zručně píšeš dobrou povídku o tom že nejsi schopna napsat dobrou povídku. Pěkné Tip

Markel
23. 01. 2005
Dát tip
Chazzy: Díky, je to přesně tak, jsem odhalena, Tipík potěšil!

vesuvanka
23. 01. 2005
Dát tip
Markel - mraky, to je ono - na nich se odehrávají dramata..... počínaje nenápadnými řasami, peříčky, rybími kostřičkami, maličkými i většími beránky, rybami, želvami, dalšími zvířaty, i postavami lidí v pohybu ale dokonce i krajinami, mořem a útesy, horami i lávou.... moc ráda je pozoruji... jednou jsem pozorovala na obloze velblouda na pozadí červánků, když jsem čekala na vlak a byla jsem tím obrazem tak zaujata, že výpravčí (bylo to v malé staničce Vlkov u Třeboňě) na mě volal: "Paní, už tady máte ten vlak...."

Markel
23. 01. 2005
Dát tip
vesuvanka : Tak to jsem už zažila, mohlo to ale skončit dramaticky. Nade mnou zvláštní mraky předbouřkové, něco úžasného a já si je začala se zvrácenou hlavou prohlížet uprostřed vozovky, tak mne zaujaly. Ve Španělsku jsem viděla taková zvláštní mračna, že to nedovedu slovy popsat, ten úkaz trval asi 10 minut a dovedla bych to jen přibližně namalovat, ty zvláštní patvary a barvy. Příroda je úžasná!

Tragicus
23. 01. 2005
Dát tip
No, take ti preji, abys neco napsala ... Ne, ze by to bylo spatne, ale ja tady ty pribehy ze zivota nejak zvlaste nemusim... Ale vule je dulezita vec...

Nicollette
23. 01. 2005
Dát tip
..snad..:-) přála bych ti to moc... .. je to upřímné.. a máš o čem psát... *

wazzup
23. 01. 2005
Dát tip
třeba jednou... držím palečky, ať to vyjde! výstižné. tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru