Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Jak se ztratit Měsíci
datum / id23.01.2005 / 144982Vytisknout |
autorKandelabr
kategoriePovídky
zobrazeno5785x
počet tipů11
v oblíbených0x
zařazeno do klubůMěsíční,
Prolog
Jak se ztratit Měsíci

Obvykle proti Měsíci nic neměl. Nic proti jeho kulaté kulatosti, šedavé náměsíčné slunce parodující bělosti, nic proti jeho bradavičnatým kráterům. Většinou nic. Ale dnes mu nějak ošklivě jeho světlo podráždilo rohovku, špatně se na něj vyspal a nesedli si hned z počátku noci.

Nepříjemné.

Chvíli se na sebe mračili, doufali v mraky, které by je od sebe oddělily, ty se ovšem neukázaly, jako by to dělaly naschvál.

Bylo mu jasné, že čekat něco od toho samolibě se šklebícího kusu šutru nemá smysl a rozladilo ho to. Bylo třeba jednat, protože večer teprve začínal a tamten nahoře nevypadal, že by se dnes chtěl někam vypařit.

Však počkej, ty nanicovatá vypasená koule, pomyslel si, nebo to snad i zakřičel nahlas a zamával pěstí ve vzduchu.

Máme i jiné vesmíry!

A tam už se na tebe nikdo dívat nemusí.

Vyskočil od stolu, převrhl lahvičku s inkoustem, který se vylil po popsaném papíře a odhmotnil tak slova z papíru zpět do vzduchu, kde trpělivě visela a čekala až je zase někdo přišpendlí do papíru.

A zatímco inkoust odkapával z hrany stolu a vytvářel miniaturní universum, příliš titěrné pro užití, práskly domovní dveře.

Běžel po louce a zkoušel se schovávat ve vysoké trávě, ale ta obluda nahoře ho pořád viděla, neustále na něho dorážela svou smrtelnou bledostí, klidem a jasem.

Schoval se v lese a na chvíli opravdu unikl z jeho dosahu, koruny stromů byly majestátné a široké, hustě obsypané listím, které v tichu noci ani nezašelestilo. Už si myslel, že zvítězil, ale ne, ten sinalý zmetek se jen tak nevzdával, našel si cestičky mezi korunami, dosáhl na něho svým bledým svitem, dnes tak protivným, nepříjemným, hnusným.

Počal si zoufat.

Běžel dál, skrz les, klopýtal přes pařezy a plašil spící zvířata až se les vytratil a před ním se otevřelo moře. Ušklíbl se na nadutý nafoukaný zvlněný bledavý mihotavý odraz na hladině a skočil do vody.

Byla tak tichá a chladivá a on plaval stále dál a dál od břehu. A hlouběji a hlouběji pod vodu, kde byla tma a ticho a klid. Představoval si kolem sebe podmořský svět, tisíce ryb všech barev a velikostí, věci o kterých v životě neslyšel, tajemné mořské obludy s třemi hlavami, tygřími drápy, rybími šupinami a dvěma ocasy, obrovské velryby, chobotnice, olihně, medúzy, plaval stále hlouběji a Měsíc už něj nemohl a voda se kolem něj sevřela a tak jako inkoust jeho text jej odhmotnila. 
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

08.03.2005 00:00:00_Birkoff_
Posledni dobou bleješ samé super dílka :D
17.02.2005 00:00:00Jinny
Krásně absurdní
15.02.2005 00:00:00Kytiii
mazec... a taky tak nějak psycho :o)
24.01.2005 00:00:00Witch
sssupperrr *
24.01.2005 00:00:00Vespa
Jako horší spisovatel skládám hold lepšímu.
24.01.2005 00:00:00angel1
ticho, klid, temnota a chlad, chlad, chlad
moc dobře napsané
T
23.01.2005 00:00:00devi
svým stylem bys mohl napsat cokoliv
a vždycky bych se na to chytla

jsi v mých očích profík :-)
****
23.01.2005 00:00:00Levi
Tohle je pohodička... t*
23.01.2005 00:00:00Elyn
...*
23.01.2005 00:00:00nadik_k
Píšeš vážně moc dobře!!! T

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.