Most

Často na Tebe myslím. Myslím na věci, které nás provázeli. Zjišťuji, že jsem se po celou dobu snažil dělat Ti život snadnějším a lehčím. Právě v téhle chvíli si připadám jako stavitel, jako cesťák nebo dlaždič.Proč? Protože jsem Ti spravoval každou cestu po které jsi šla, uklízel ji nebo stavěl novou. Budoval jsem Ti i mosty přes řeky a propasti tak, aby jsi nikde neklopýtla a nemusela chodit oklikou. To Ty máš teď cestu životem vydlážděnou, krásnou, rovnou, ze zlata. Snažil jsem se, ale v tom shonu a starostmi o Tebe a Tvé štěstí jsem  úplně zapomněl na svoje cesty a mosty. Jsem jako ten kovář, jehož kobyla chodí bosá. Stavím a opatruji cesty druhých a na svoje vlastní nemám čas.

Mé cesty a mosty se mi začaly rozpadat a hroutit před očima. Má cesta přestala být jednoduchá. Cesta nebyla cestou, most přestal být mostem. Místo toho, aby mi usnadnil přechod z jedné strany na druhou mě shazoval na dno propasti. Já zjistil, že nemám žádný most a neví, jak se dostat na druhou stranu. Pro cizí štěstí jsem zapomněl na své. Čekal jsem aspoň poděkování či úsměv, který by potěšil. A zatím jsem se dočkal jen urážek, podvodu a hry na kočku a myš.

Snad jsem jen škrtnul sirkou  a most za sebou spálil. Zůstal jsem stát někde uprostřed. Ani v minulosti, ani v budoucnosti. Stojím zde a prožívám současnost. Snažím se spravit si svůj most, abych mohl pokračovat dál nebo najít druhý most. Most přes minulost. Přenést se z minulosti k budoucnosti. Nevracet se. Zapomenout co bylo, hodit za hlavu vše zlé a začít znovu.

Mám touhu, chuť a sílu pokračovat. Čeká mě ještě tolik věcí, tolik cest a mostů ... bez Tebe. Další dny a noci ... bez Tebe. Také na druhé straně mostu mě čeká ... ne, nejsi to Ty, je to ona. Ještě ji neznám, ale vím, že tam stojí. Usmívá se. Je připravena jít se mnou přes další most. Náš most. Společně.