Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
Hlasy ve tmě
datum / id04.02.2005 / 146964Vytisknout |
autorKandelabr
kategoriePovídky
upřesnění kategoriepouštní
zobrazeno5730x
počet tipů11
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Hlasy ve tmě

Venku zuřila bouře. Vítr zdvihal mračna černého písku, furiantsky je plnými hrstmi rozhazoval, kvílivě se smál a miliardy zrnek v povětří zakrývaly slunce, takže na poušť padla falešná noc. Ve stanu byl ale klid, všichni seděli v kruhu, zírali do tmy před sebou a poslouchali, jak se vítr opírá o plátno a naříká,  aby jej pustili dovnitř.

„Jednou jsem,“ řekl jeden hlas, „v podobné vánici sešel ze stezky. Nevím, jak dlouho jsem šel, ani jakým směrem, ale najednou jsem mezi dunami uviděl loď. Přišel jsem blíž a viděl, že je sice už omšelá, plachty děravé, lana potrhaná a celá jako by porostlá korálem, zčernalým pekelným žárem slunce, ale je stále krásná a elegantní. Vylezl jsem na palubu, dřevo bylo pevné a vonělo solí. U kormidla stál muž. Přišel ke mně a dal mi napít vody. Nemluvil. Nabídl mi prázdnou kajutu, kde jsem se pohodlně vyspal. A když jsem ráno odcházel, u boku lodi ležel na písku malý člun. Muž mi jej chtěl darovat. Stiskl jsem mu ruku, seskočil do písku a odešel. Teď toho lituji. Kdo ví, kam jsem na tom člunu mohl doplout…“

Hlas si povzdychl a umlkl.

„Já jednou,“ řekl jiný hlas, „když jsem se potápěl v moři, uviděl jsem u dna zvláštní velikou průsvitnou kouli. Vypadala jako medúza. Zlehka se vznášela a vypadala tak dokonale a  křehce. Připlaval jsem k ní, chtěl jsem se jí dotknout jen zlehka, konečky prstů, abych zjistil, je-li to věc nebo zvíře a ona mě pohltila. Byl jsem uvnitř té  podivné mléčné koule, vevnitř ale nebyla voda, byl tam vzduch a já mohl volně dýchat a pozorovat skrz závojovitou stěnu všechnu tu podmořskou nádheru,ty barvy, tvary, nově poznávat a pojmenovávat, žasnout jako malé dítě, objevovat každou vteřinou něco fantastického. Pak mě koule vyvrhla a já zůstal sám, v tmavé černé studené vodě.“

Vítr se pomalu tišil a bylo slyšet, jak písek vytrvale stéká po stanových plachtách.

„Já kdysi,“ řekl další hlas,“ zabloudil v horách. Objevil jsem malou jeskyni, ve které jsem chtěl přečkat noc. A když jsem ji chtěl projít, abych se podíval, jestli v ní nemá doupě medvěd nebo jiné zvíře, propadla se pode mnou podlaha. A objevil jsem obrovské kamenné město, s nekonečně rozlehlými prostorami, štíhlými vysokými věžemi, nádhernými klenbami a dech beroucími kamennými mosty, tenkými jako pavučina. Procházel jsem tímto městem a hledal jeho obyvatele, ale na nikoho jsem nenarazil. A pak jsem zjistil, že jeho obyvatelé mi krouží vysoko nad hlavou, ale nevím, jací byli. Viděl jsem jen ten pohyb a bylo mi, jako bych létal s nimi.  Pak se kolem mne něco mihlo a já ztratil vědomí. Když jsem se probral, ležel jsem zase v té malé jeskyni. Je mi jedno, jestli to byl sen, nebo ne. Cítil jsem se šťastný.“

Bouře ustala.

Čtvrtý hlas se neozval. Asi neměl chuť nic říkat. Nebo byl němý.

Hlasy se jeden po druhém zvedaly a odcházely ven ze stanu. Každý zvlášť. A beze slov. Nebylo proč k hlasům přiřazovat tváře.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

04.04.2005 00:00:00nounejm
Tohle ti tipnu :o)
17.02.2005 00:00:00Jinny
Kandelabr si vybudoval svůj styl. A rozhodně stojí za pozornost *
15.02.2005 00:00:00Kytiii
a celý život je o snech... žiji své sny... a sním o životě... a tak to má být ... *
07.02.2005 00:00:00Tragicus
Skvele. Po slohove i obsahove strance nemam snad zadnych vytek... Sam jsem si toho nevsiml, ale jinak musim souhlasit s StvN... Kdyz se tak zpetne divam ...
:
06.02.2005 00:00:00StvN
Dobrej příběh, situace se mi líbí.
Nelíbí se mi stylistika. Například: „Jednou jsem,“ řekl jeden hlas....jednou, jeden. A vůbec bych to ještě očesal o tahle slova navíc. Bral bych ji stručnejší. Takhle má sice atmosféru, ale pak by ji měla vybroušenější.
06.02.2005 00:00:00Tulipanka
Super!
05.02.2005 00:00:00alina
jo....TOHLE je Kandelábr!!!!!

* * * !
04.02.2005 00:00:00angel1
Krásné obrazy, dobře volená slova.Až na kamenný most tenký jako pavučina.
mám ráda sny. Hlasy beze slov a bez tváří-ano i takové sny, O cestách, o touze, o něčem, co se zdá nadosah a už už jsme to uchopili-a je to jen sen. Ale šťastní jsme byli aspoň na chvíli.
T
04.02.2005 00:00:00therra
v niecom mi pripominas W.Goldinga.(Pan much). je to dobre.
04.02.2005 00:00:00fungus2
Výborné. Líbilo.**

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.