Travel in silence

Kara Oke nastoupila jako poslední. Americké auto natřené vojenskou zelenou stálo u silnice deset kilometrů za Tokiem.

Dnes je význačný den, řekl Ikubi Bare a pustil plyn. Šest tváří se nehybně pozorovalo. Kara zavřela oči. Opřela hlavu o opěrátko. Čekala.

První byly vznešené stavy. Královské barvy. Ve svých hlavách viděli smysl konání. Nebylo jim líto, že odcházejí. Byli spolu. Bylo jim dvacet let.

Kara Oke vykopla dveře a vyskočila z dodávky. Za ní se vyhrnul kouř. Nádech. Výdech. Zavřela za sebou pět mrtvých těl a vydala se pěšky domu, do Tokia.

Kara byla vždycky tak trochu rebel.