Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O konci světa...

08. 02. 2005
2
0
1798
Autor
romi

Tam na konci světa kdesi v močálech v lese

V soukromí za plentou

zadupat deprese

za okny chalupy

v močálech v lese

presenty darovat

neclít a nedanit

vyčkat, setrvat,

nějak to pronesem přece.

 

Nechat

tu mrchu Beznaděj

po nocích kvílet

pod okny chalupy

v močálech v lese

v bláhové předtuše

bláhově litovat

a čekat,

co zítřek přinese.

 

Nesmát se, nebrečet,

tam

pod okny chatrče

v močálech v lese

necítit

hladovu závist

již každý z nás snese.

 

Ve zbytcích naděje

soucit moc netajit

neb jen málo a přece

nemožné ze strachu

z močálů utéci

tam k vodě, k řece.

 

Za okny chatrče

v močálech v lese

prosit a žadonit

zákeřnou potvoru,

nesouc jméno skepse

nenaštvat přírodu

pozdě je skutečné

a skutky vrátí se.

 

A děti oběti

obětem deště

a k nule od nuly

zoufalost,

zoufalost promluví

nesnít a nelíbat

za okny chatrče

v močálech v lese

nelát a neslíbit

oběti obětem

nepřít se s děsem.

 

Snad záře sluneční,

prostoupíš lesem

v  chatrči bez oken

kde

nenávist s rozumem

vášnivě protne se.

 

....sám sebe pozve se

k exkurzi, k prohlídce

ďábelský poustevník

zkřížený se světcem

bdící už staletí

nad močálem v lese.

 

Na místě močálů

na místě v lese,

kde dříve stávala

chatrče,

tam nyní poslední

k životu tendence

se smrtí rve se.

 

Ateisté modlí se,

aby bylo možné

modlit se zpětně.

 

Třikrát se obrátit

sám v sobě, čím jsme?

Sám sebe ubránit

za okny ničeho

v močálech v lese

a nenávist

sám v sobě potlačit.

 

Nakreslit v močálech

tam kdesi v lese

nakreslit do vzduchu,

jak v posledním otřese

již v močálech v lese

na místě chatrče

ni voda, ni vzduch,

ni život neproudí,

nehne se.....

 

Na rozlehlé mýtině,

bývalý lese,

dnes už jen odporně

šílený poustevník

šíleně směje se

a řehot hlasitý

line se lesem,

poustevník směje se,

čemusi, co není

 

a už ani on s jistotou neví,

kde a zda-li je...


asi jako guy :o)

guy
23. 02. 2005
Dát tip
někteří ti tu radí, abys to zkrátila ... ale já teda ne - když je to o konci světa, tak ať je ten konec hodně dlouhej - ať si v něm ještě stačíme užít všechno, co jsme předtím nestihli ... :-)

Besuhoff
17. 02. 2005
Dát tip
jo jo, škrtat. jo jo, běží... Dobře, volný verš... ale nechat mě rozeběhnout a pak mi podrazit nohy změnou rytmu... to je ošklivé. Málem jsem si ukousl jazyk. =o) Ale vážně, ta délka obsah natolik rozmělní, že mi z něj nic nezbylo. A mě je to opravdu líto!

wqw
08. 02. 2005
Dát tip
Líbila se mi rychlost s jakou jde básničku číst a přitom promítat obrazy. Možná bych to zařadil spíš do indispozice, nebo si s myšlenkou víc pohrál presenty darovat?

Andulka
08. 02. 2005
Dát tip
na zacatku mi ten rytmus pripomnel Kryla.....ta delka neunese obsah....Kdyby se to dalo vyskrtat a nechat z toho dve sloky....dilu by to jenom pomohlo....teda podle me...:-)

Jeheheman
08. 02. 2005
Dát tip
no, není zase tak zasahující, jak by dílo tohoto typu asi mělo:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru