Oblečená jen

Oblečená

jen do snu ve svých očích

stud sklouzl z ramen

já cítím dobu deště přicházet

skrz tvé tělo            

a krkavci ať oči mi vyklovou

jestli nevidím

tu žízeň uvnitř boků

       

     za sklem zrnka času

          v hodinách

       přesýpá se poušť

 

až se rozední

snad bude něco k vidění

a ptáci nebudou se smát

našim holým křídlům

hnízdům z betonu

a snům o létání

 

těžké světlo

se prochází lampami

       slepeckým písmem

čtu ve tvářích

       za soumraku

svoji největší báseň

a utrženou růží

se švihám do mých kroků

 

trny pomalu zraňují

noc teplou

jako krev

---