Útržek

Velmi podnětný hovor.

Cožpak se neumíte bavit o něčem jiném.
Příznaky tělesného chátraní posilují myšlení.
Elektrická zásuvka imaginace jiskří nedočkavostí.

Dotek jediného prstu...

Hebkost, v náladě se skrývá pohledný smích,
"Už dost, nemysli na mě. Nechtěj mě vidět!",
a znovu se s ním políbí.

Obchodní dům.
"Linoleum mu bude slušet, račte si vybrat,
madam, máme všechny barevné odstíny."

Zelená tma peněz obklopuje svět nejistoty.
Půjčka na neurčito...Proč?

Průvan osvěžuje mou mysl. Zářím štěstím.

"Koukám seš dnes nějak happy!"
To snad ne , nejde to říct jinak...
Domov je daleko, vnitřnosti světa vytrhávají
z podzemí špatné počasí.

Deštivá radost.

Zhynu bídně.

Nebe.
Proč ne a proč ano?
Proč teď, proč hned?

Těžká břemena nutí člověka pomýšlet na nejkrajnější
až mezní situace.

Všespalující oheň nesoudržnosti.

"Ale, ale, ten nám nějak vyrostl!"
"Nevotravuj, dědku !"

Zděšení, nanebevzetí kvůli krátké nepozornosti.
Záchranná brzda.
Oddech, nic se nestalo: Děda se zvedá, oprašuje se
a už si to mete pryč.

Pouliční lampa se stíny na plicích vydechuje poslední
doušky sodíkového světla a po chvíli umírá...

Je šest ráno.
Nesnesitelný pach z kanálů nitra oznamuje příchod
deště.

Úmorné zážitky z každodenního stereotypu
nutí mne k radosti z tvůrčích činů.

Smůla v neštěstí, síla okamžiku.

Zástava srdeční činnosti.