Spočítej si to!

Zatímco stojím na molu a vyhlížím vlak, nad hlavou lítají letadla a vlci běží stepí,

žerou sníh a poslední zajíce a na červené sedačce si toho, z okna projíždějícího rychlíku, všimne nějaký pán,

co si čte, místo Mein Kampf, úplně vstřízlivý, reklamní letáky.

Za jízdy nesměješ se, pan doktor je přísný. My vezeme se a cestou se učíme nekřičet ksichtům do obličeje, moc nahlas,

co si o nich myslíme.

Možná až k ránu se na chvíli objeví, zpoza rohu.

Za oknem sněží a tady tě už znají jménem. Zapomeň na ten jiskřivý popel a možná si všimneš, že říkáš opak svých vět.

Možná pozdě, že neumíš lhát, skládat za sebe slova ve svůj prospěch.

Na otázky odpovídá stále jakoby ve snu a zmateně počítá. Stejně je matematika dobrá akorát k zabíjení.

Duše uvězněná ve stroji svého, tělem, omezovaného prostoru,

s ohledem na vzdálenosti, a nechápeš tu rychlost krajiny, když sedíš, přesto se pohybuješ.

A když už vstaneš děláš si čaj do mastného hrnku.

Tím si kupuješ nesmrtelnost. Spočítej si to.

Budoucnost se stane překvapením, už se nic nenaučíš. Otázky se sami rozpustí.

Tady můžeš vidět jak se zabíjí bez použití násilí.

O nás, s vámi, a debilní střechy domů. Vypadni, po všem a po všem nezbyl čas na vysoké významy.

Všechny ty věci co necháš na stole je rezavějící nářadí.

Přesto nic nehledám, uklízím.

Všechny ty nepřečtené možnosti postavím pryč, a něco ti povím o významu agrese.

Žijeme do větru, sami svým vlastním, vyfouknutým, tabákovým kouřem a za jízdy nesměješ se, pan doktor je přísný. Spočítej si to!