Míjení

Vyšel jsem ven

     z domu svojí modlitby

a na zemi hvězdy

        v blátě

   na márách

     ve špíně pozdního jara

 se  vším co přišlo před lety

     v papírové košili

   na příděl

sám stavuji se ve svém bláznovství

   na cestě sem

          i zpět

    a chválím šerednost kacířů

   proklínaje svoji hezkou tvář

        věda, že bolest

 mi ohavní nevěří

      a krása hnije v kořenech

   jako úplně zbytečná věc

           v srdci cítím polovinu měsíce

 nastavovat tvář

        tomu co mne míjí

     v mezerách mezi listy

  stromy rostou

 v alejích ze železa a vratných lahví

       skřípe den

      a všechna má zrezivělá tajemství

         vykřičely ryby

     před smrtí