Drahý pane!

      Můj milý! vodopáde energií

      co kosti láme

      i v dorážejících vzpomínkách

      s tvým již nabalzamovaným

      slibem

      přijímání podobojí

      v přijímání tvé slabosti

      pro sotva vylíhlé

      ženství

      v palčivém přijímání tvého strachu

      vydat sebe něhou

      do bezpečí těla

      nejen mého

      smířená

      možná už v západu

      pro tvou věčnost

     v nicotnosti jednoho

      lidského citu

      po dalším záseku

     (alibismu?)

     do cenné tkáně

      píšu si Vás

      zde

      v naší dočasnosti

      drahý pane!