Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVÝSADEK-26
23. 04. 2007
1
2
2532
Autor
fungus2
ČÁST DVACÁTÁ ŠESTÁ
Kapitán Helmut Weber sbíhal v čele vojáků schodiště do sklepení a zároveň upřeně hleděl do tmavého prostoru, v němž se rýsovaly obrysy schodů. Když se ocitl skoro v polovině schodiště, tak se náhle od jeho spodní části ozvala střelba. Sotva jí zaslechl, pocítil v břiše ostrou bolest a za výkřiku se zhroutil na schody, přičemž postřehl ve tmě záblesky. Ty vycházely z hlavní samopalů. Ze zatnutými zuby zamířil samopal do prostoru před sebou, zatímco pokračovala zuřivá palba. Na schodiště se zhroutili další vojáci, ale jiní střelbu hned opětovali.
Weber křečovitě držel zbraň a pravým ukazováčkem stiskl dlouze spoušť. Z jeho samopalu vyšla dlouhá dávka. Zároveň uviděl, jak vedle něho při zdi bezvládně klesl další voják. Za stupňující se bolesti vystřílel zbytek nábojů ze zásobníku, načež se pokusil odvalit do strany. Jeho snahou bylo se dostat za mrtvé tělo onoho vojáka. To se mu skoro podařilo, ale ve stejný okamžik byl zasažen sprškou kulek. Celým tělem mu projela palčivá bolest, přičemž se rozkřičel. A poté se jeho vědomí začalo ponořovat do tmy a zvuk střelby se od něho vzdaloval, až zcela zanikl.
Seržant Jacgues Beraud střílel zpoza zdi ze samopalu krátké dávky na německé vojáky, kteří se hroutili i pod palbou Alaina Martella. Ten byl přikrčen na opačné straně schodů.
„Hodím na ně granát. To s nima zamává!“ vyhrkl Martell, když vystřílel celý zásobník. A vzápětí odjistil granát, jenž mrštil co nejdále na schodiště. Přitom byl zasažen do hrudi a za výkřiku klesl na podlahu. Současně s tím zaduněla exploze. Tu doprovázelo několik výkřiků, načež na schodech zůstaly ležet jen bezvládné postavy.
Beraud rychle vyměnil v samopalu zásobník, přičemž se upřeně díval na rozplývající se dým nad schodištěm. Zároveň se po schodech za kovového zvuku kutálela helma, která vzápětí dopadla až pod poslední schod. Její vnitřek byl celý zakrvácený.
„Já to dostal!“ ozval se ležící Martell.
„To nebude snad tak špatný,“ řekl mu Beraud, který se hbitě k němu přemístil.
„Ale bude! Krucinál!“ procedil mezi zuby Martell, jenž měl obličej zkřivený bolestí.
„Já tě votadituť nějak dostanu.“
Ve stejný okamžik se však ozvala vzdáleně střelba i ve sklepě. A to dávalo tušit, že Němci vnikli po jiném schodišti do sklepení. Což znamenalo, že objevili ostatní výsadkáře s odbojáři, kteří rozmisťovali nálože.
Beraud se přitiskl ke zdi a zpoza rohu zdi se zadíval na schody. Kromě mrtvých vojáků na nich nikoho jiného neviděl. Chvíli poslouchal střelbu a pak napnul zrak, aby v matném světle zjistil za jakou dobu načasované nálože explodují. Do jejich výbuchu zbývalo něco kolem třinácti minut. Poté se znovu sklonil nad ležícím Martellem. I přes přítmí bylo vidět, jak má bledý obličej. Jeho do široka otevřené oči dávaly tušit, že došlo k nejhoršímu.
„Do hajzlu,“ řekl Beraud a rychle se zase přitiskl k rohu zdi a pohlédl na schodiště. Vzápětí uviděl na jeho začátku postavy vojáků. Hned na ně zalícil a poté stiskl spoušť. Dva Němci se okamžitě zhroutili a ostatní spustili okamžitě palbu. Kulky kolem něho svištěly, či se zarývaly do zdi. O chvíli později pocítil prudkou bolest v levém rameni. Škubl sebou a přitiskl se k podlaze. O zlomek vteřiny postřehl vzduchem se mihnout granát. Ten vzápětí dopadl na podlahu dva metry od něho. Prudkým pohybem se překulil přes tělo Martella a zároveň se jím zakryl. A vzápětí zazněl výbuch.
Za okamžik se na schodech ozval dupot běžících vojáků, kteří poté vběhli do sklepení. Beraud je spatřil a přes mrtvého Martella na ně zahájil v leže střelbu.
KONEC DVACÁTÉ ŠESTÉ ČÁSTI