Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Pátého prosince
datum / id05.12.2000 / 15797Vytisknout |
autorDanny
kategoriePovídky
sbírkaDíky (B/b)ohu idealistou,
zobrazeno3623x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůFantasy a sci-fi, Písmácká virtuální synagoga,
Pátého prosince
Cesta na Zemi byla bolestivým zážitkem. Celé roky jsem padal z vyšších sfér do tohoto vesmíru. Celá tato cesta přitom mohla být zbytečná. Jak řekl můj Pán: "Pokud jediný člověk chybně zinterpretuje tvůj úkol, znamená to, že ještě nenastal tvůj čas a budeš se muset vrátit - žádné spasení Země zatím nebude!" Ale to se snad nestane.

Dnes, pátého prosince roku 2003, se mi konečně podařilo projít všemi ochrannými vrstvami okolo "Pomalého Vesmíru" (vesmíru s omezenou maximální rychlostí na rychlost světla) a zhmotnil jsem se v odlehlé oblasti, nikým nepozorován.

Cestou jsem přemýšlel, jakou podobu na sebe vezmu. Ve všech legendách, které o mně na Zemi kolují, se říká, že budu muž, takže jsem se vtělil do jedince mužského pohlaví. Protože stáří je na Zemi projevována úcta, vzal jsem na sebe podobu starého muže.

Rozhlédl jsem se po okolí. Byl jsem v lese, poblíž města. Rozhodl jsem se, že mým prvním cílem bude ono město a vydal jsem se na pouť. Ostrý vítr mě řezal do tváře a na mém bílém plnovousu se usazovaly sněhové vločky. Šel jsem trpělivě podél silnice směrem k civilizaci.

Cestou po silnici jsem přemýšlel, jak lidé mě, Mesiáše , přijmou. Uvěří mi, že jsem skutečně posel Boží? Nebo bude moje poselství špatně pochopeno a potom se, v souladu s Boží vůlí, budu muset vrátit na Nebesa a počkat na později? To se teprve uvidí.

Konečně jsem došel ke stavení. Okna svítí, vevnitř slyším radostné dětské hlasy. Toto bude moje první zastávka. Klepu na dveře.

Otevřela mi žena se zástěrou za pasem. "Jsem Mesiáš. Přišel jsem..." Žena se usmála: "Ale jistě! Pojďte dál! Čekali jsme na vás!" Že by to bylo takhle jednoduché? Tak přece je pravda, že lidé na Mesiáše stále čekají. "Přivedu děti!" slyším ještě ženin hlas. Ano, mladí lidé budou mé vedení potřebovat nejvíce.

Uslyšel jsem rychlý dupot malých nožek a u dveří se objevily děti. Ihned spustily: "Já jsem byla celej rok hodná!" "Kuš, ségra! Já vám povím básničku!" "Jaký máte cukroví?" Nechápal jsem. "Cukroví? Básničku?" Následující věta byla poslední, co jsem na Zemi slyšel, protože v zápětí mě můj Pán povolal nazpět: "No říkal jste přece, že jste Mikuláš, ne?"

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

05.04.2004 00:00:00johanne
závěr docela fajn, jinak nic moc
04.01.2002 00:00:00Reistlin
Dobrej konec!
26.09.2001 00:00:00SimontheScimitar
Mikulas,ztratil plast :))
13.06.2001 00:00:00Marwin
Tak to mne dostalo! Sice jsem to čekal, ale po těch hlubokomyslných úvahách,....
13.04.2001 00:00:00Deltex
Hm, už podle názvu povídky... jinak nic moc! Ale je to veselé:))) až ironické:)))
28.03.2001 00:00:00Ondrej_Fiala
shodou okolností Miracleiona dobře znám...a má pravdu, Danny.
Přesto je mi na tom něco blzký a tak Ti to tipnu...
11.12.2000 00:00:00Miracleion
:-))) taky jsem to čekal, ale možná by se to dalo zvážnět,zdrsnit a rozpracovat a mohla by z toho být skvělá próza o zkaženosti společnosti a soudobé krizi morálních hodnot .
11.12.2000 00:00:00Miracleion
ale jenom možná :-)))))))))))))))))))
06.12.2000 00:00:00Merle
:-)))) sice jsem to čekal, ale i tak dobré...

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.