Jo Shapcott: Bez vlasů

       Může holohlavý lhát? Povaha kůže říká, že ne,

       je bledá jako u novorozeněte, jemná jako při erekci,

       každá myšlenka je viditelná, ryzí vědění,

       to dá rozum, prosvítá lebkou.

       Pozorovala jsem jednu ženskou,

       dočista plešatou, jak uklízí.

       Vytírala zelinkavou podlahu, oprašovala knihovnu,

       jen prachovka a koncentrace sama, Královna měsíce.

       Mám dojem, že k těm s holou hlavou vzduch

       promlouvá jinak, dotýká se jejich lebky

       zvláštním způsobem. Jak tam tančila,

       tím podivným tancem, hadr s každým smítkem,

       tak všechno, co ji kdy poznalo, se chvělo

       před jejím skalpem.

       Bylo jasné už z napnutí kůže hlavy,

       že se chystá zvednout ruce k nebi;

       zacpala jsem si uši, když začala zpívat,

       j e č e t ,

       nechala velké vítězství rezonovat po celé místnůstce.

       -----------------------------------------------------------

        Hairless

        Can the bald lie? The nature of the skin says not

        it´s newborn-pale, erection-tender stuff,

        every thought visible - pure knowledge,

        mind in action - shining through the skull.

        I saw one, a woman, harless absolute, cleaning.

        She mopped the green floor, dusted bookshelves

        all cloth and concentration, Queen of the moon.

        You can tell, with the bald, that the air

        speaks to them differently, touches their heads

        with exquisite expression. As she danced

        she ever knew skittered under her scalp.

        It was clear just from the texture of her head,

        she was about to raise her arms to the sky;

        I covered my ears as she prepared to sing, roar,

        to let the big win resonate in the little room.