Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hana Fousková: Troud & schíza

Výběr: Lyryk
20. 04. 2005
4
0
2851
Autor
Evička

Přiblížení (po avízu drfausta o přednášce) liberecké básnířky a malířky HANY FOUSKOVÉ, "prokleté básnířky" (osudem i poetikou), a její sbírky Troud. Úryvek z prózy Schizofrenička: Blíží se půlnoc a já jsem hluboce šťastná, takovéhle štěstí hladí bolest po vlasech. Tuhle směs štěstí, smutku a samoty mám nejraději. Pak znám ještě jednu formu štěstí - závrať, radost z léta, pohlazení křídel v zoufalství, racci nad jezem. Když jsem potkala Leoše, uprostřed smutku kvůli němu... Nejčernější tma a zoufalství, jdete po mostě a najednou pohlédnete na řeku, uvidíte nad ní pár racků a je vám, jako byste se nad tou vodou vznášeli sami. Jak je to dávno, co se mi přestaly zdát sny o létání ... A pak je třetí forma štěstí, kterou jsem zažila jen dvakrát v životě: čirá blaženost. Deset měsíců se svým synem Michalem, který mi zemřel na roce vdechnutím zvratků, večer jsem ho dala spát živého a ráno jsem ho našla mrtvého, a deset měsíců se svým psem Ronym, kterého mi otrávili, zemřel mi před očima během pěti minut. A čtvrtá forma štěstí je láska. Jako teď mám pocit štěstí dotýkajícího se bolesti, je láska bolest vystřelující až do štěstí. To jsem poznala s Leošem. Leoš se oběsil přesně ve chvíli, kdy u mě nezávisle na něm začalo něco, co mělo z mých třeba takzvaných nemocí tohoto druhu nejblíže k šílenství, to bylo asi před deseti lety. Dávno již neměřím čas. Teď je mi čtyřicet šest let.

 

   

            Můj život je jen prázdný škleb

          na jevišti času

          kdysi jsem se rvala vzhůru

          dravými bystřinami

          a rvala kameny

          z jejich sladkých útrob

          a nechávala je jako milníky na cestě

          Teď už jsou všichni mrtvi

           často se k nim brodím

           kalnou špinavou řekou

           minula

           a snažím se je pohladit

           ale ruka se mi vždycky zkroutí

           o drsný povrch času

           bystřiny vyschly

           tápu teď po uzoučké římse

           života

           s rukama rozpřaženýma jak

           s opelichanými křídly

           úzkostlivě udržuji rovnováhu

           světa

           nalevo propast

           napravo bol

           a nevím kam dojdu

           k obzoru?

           do moře?

           kde jsou?

 

           ------------------------------

 

 

            ...

 

            Mein Leben ist nur eine Fratze

            auf der Bühne der Zeit

            einst raufte ich mich hinauf

            durch Wildbächer

             und raufte Steine

             aus ihren süßen Eidgeweiden

             und ließ sie wie Meilensteine

             auf dem Wege

             Jetzt sind schon alle tot

             oft watete ich zu ihnen

             durch den schmutzigen Fluss

              der Vergangenheit

              und strebe sie zu streicheln

              aber meine Hand verenkte sich immer

              von der rauen Oberfläche der Zeit

               die wilden Bächer verdorrten

              ich tapse jetzt auf dem schmalen Gesims

              des Lebens

               mit den Händen gespannten

               wie mit den abgehaarten Flügeln

               ängstlich behalte ich das Gleichgewicht

               der Welt

                links die Schlucht

                rechts das Leid

                zum Horizont?

                ins Meer?

                wo sind sie?

 

 


Evička
21. 04. 2005
Dát tip
nejsem profík, ale dík! :-) Je to přeloženo zatím zběžně, jde spíš o autorku ... v češtině ... do budoucna možná ale vycizeluju pro propagaci im Ausland ... (nesnažím se až tak - baví mě to, J. ... H.:-)

vesuvanka
21. 04. 2005
Dát tip
smutné.... báseň je moc hezká, ale z úryvku v prologu mě hodně zamrazilo, když jsem četla o třetí formě štěstí - tu hroznou představu nějak nemohu...., je to pro mě moc kruté (nevím, zda jsem to dobře pochopila - pochopila jsem to tak jak je napsáno, nenašla jsem v tom metaforu ani opak).... takže TIP jenom pro báseň

Zbora
20. 04. 2005
Dát tip
Vy nás ale zásobujete Paní.t.

Evička
20. 04. 2005
Dát tip
:-) To je jen pro inspiraci - mou i vaši, díky za přízeň! :-)

Nicollette
20. 04. 2005
Dát tip
sakra, ta bolí... *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru