Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Tužka a papír
datum / id07.12.2000 / 15923Vytisknout |
autorDanny
kategoriePovídky
témaSci-fi
sbírkaDíky (B/b)ohu idealistou,
zobrazeno5875x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůFantasy a sci-fi, Fantasy a sci-fi,
Tužka a papír

Sedím za stolem v bíle osvětlené místnosti neurčitého vzhledu. Zdá se, že
zde není nic jiného než židle, stůl a bílé světlo. A samozřejmě tužka a
papír, které leží na stole.

Už uplynulo několik minut. Asi bych měl něco napsat. Píšu o tom, co mě
jen tak napadá - jak se mi nevedlo v práci, problémy se svou partnerkou a
vůbec - co mi leží na srdci. Odkládám tužku a čekám. Náhle se bílé světlo
zesiluje tak, že se v něm místnost začíná ztrácet...

Probudilo mě zvonění budíku. Zase ten sen! Zdává se mi vlastně celý život
- vždy jednou za čas se ve snu objevím v bíle osvětlené místnosti s tužkou
v ruce a papírem na stole. Nevím, co to znamená a žádné výklady snů ani
psychoanalýza nedokázaly tento sen uspokojivě vysvětlit. Zakroutil jsem
hlavou a zvedl jsem se z postele.

Při přípravě snídaně jsem pustil rádio. Zrovna jsem se trefil do zpráv, což
mě mnoho optimismu nepřidalo: hlad v Africe, nepokoje na Blízkém
východě, podvody a korupce uvnitř státní správy. Povzdechl jsem si a šel
jsem do práce.

Cestou v přecpaném autobusu jsem přemýšlel o tom snu. Když jsem byl
ještě hodně malý a neuměl jsem psát, byly na tom stole v té místnosti
pastelky a já jsem si kreslil. Takže je jasné, že jsem měl někomu něco
sdělit - ale komu a co? Samozřejmě mě již v dětství napadlo, že když tam
napíšu nějaké přání, tak že se splní, ale to nefungovalo. Ať jsem ve snu
napsal cokoli, nezdálo se, že by to mělo nějaký vliv na můj reálný život.
Někdy se rovněž stávalo, že jsem nevěděl co mám psát - v tom případě
jsem se prostě po určité době probudil bez toho, že bych něco napsal.
V tomto bodě jsem zanechal svých úvah, protože jsem musel z autobusu
vystupovat.

V práci nám šéf přinesl pár dalších nesmyslných nařízení "shora", které
budeme muset dodržovat. Povzdechl jsem si a můj pocit znechucení stále
narůstal. Ještě k tomu mi do práce volala Lucka, že ruší naše dnešní rande
- a to už, kruci, potřetí. Celý naštvaný jsem jel domů, opět v přecpaném
autobuse.

Doma jsem zjistil, že mi v tom přecpaném autobuse někdo ukradl
peněženku. Kruci - měl jsem v ní všechny doklady! To bude zase
vyřizování na úřadech - nová občanka a podobně. A to ještě nemluvím
o penězích, které jsem tam měl.

Sedím za stolem v bíle osvětlené místnosti neurčitého vzhledu. Na stole je
papír a v ruce držím tužku. Chvíli na papír tupě zírám, potom pln vzteku
lámu tužku a trhám papír na kousky. Za chvíli jsem pohlcen bílým světlem
- místnost mizí...

Probudil mě opět otravnej budík - zdálo se mi to dvakrát po sobě! To se mi
už dlouho nestalo! Ale kdo se stará o debilní sny... Na záznamníku jsem
měl vzkaz od Lucky - volala brzo ráno. Už je to tady. Kopačky. Našla si
někoho jinýho. Tak už jsem zase sám. Pamatuju, jak jsem posledně hledal
partnerku - napsal jsem to i na svou internetovou stránku a na to mi jedna
(zadaná) holka, která tam zabrowsila, odpověděla, že svět mi vrátí to, co
do něj dám a když budu takhle hledat holku, tak se mi tím víc bude
vzdalovat.

Nyní mě napadlo, že pokud je to takhle - a pokud je pravda, že musí být
člověk takový, že vlastně žádnou partnerku nepotřebuje a ta se teprve
potom objeví - pak je celý svět postaven nějak špatně a měl by se začít
budovat odznova a jinak.

Cestou do práce jsem spěchal na ranní schůzi a přitom mě v autobuse
naštval jeden dědek: i když chtěl vystupovat, tak místo toho nějak divně
ustupoval. Když jsem chtěl přes něho projít, tak mě seřval a "poradil" mi,
ať teda vystoupím oknem.

V práci mě čekalo další nepříjemné překvapení. Jeden uživatel špatně
pochopil dokumentaci k jednomu programu, který jsem napsal a kvůli
tomu přišel o všechna data na svém počítači. Samozřejmě něco jako
zálohování tomuto debilovi nic neříkalo, ach jo. A teď chce naši firmu
žalovat a já prý podle šéfa za to nesu zodpovědnost. Copak můžu za to, že
to ten blbec nepochopil?

On a ten blbec v autobuse - a taky nová známost mé bývalé partnerky -
se ve mě spojili v jednoho velkého Blbce, který se všude plete a otravuje
mi život. Ach jo. Znovu jsem si připomněl svoji úvahu z dnešního rána -
svět je špatně a měl by být zničen.

Cestou z práce jsem četl odborný počítačový časopis. Další velká firma
přestává podporovat Linux a bude nyní vyvíjet výhradně pod Windows.
Zřejmě jde o tlak ze strany Microsoftu, ale ta firma argumentuje tím, že to
tak chtějí zákazníci. Ach jo, možná jsou opravdu tak blbí.

V bytě nešla elektřina - nějaká chyba na straně elektrárny nebo co, takže
jsem si nemohl pustit počítač, abych se odreagoval a uklidnil nějakou hrou.
Místo toho jsem při světle svíce přemýšlel o zničení planety Země. Viděl
jsem všechny ty blbce, ignoranty a zlé lidi jak umírají za zvuku vybuchující
Země.

Když jsem ulehal ke spánku, věděl jsem přesně, co na papír napíšu.

Sedím za stolem v bíle osvětlené místnosti neurčitého vzhledu. V ruce
držím tužku a na stole je papír. Ani chvíli se nerozmýšlím a píšu:
Země není dobré místo pro život. Musí být zničena. Zničte Zemi. ZNIČTE
ZEMI!!!!! Odkládám tužku a místnost mizí v bílém světle...

Probudil jsem se na neobyčejně měkké posteli. Na stěnách byly tapety
s proměnlivými barvami, které cyklily a vířily. Nad postelí se skláněla
mladá žena v bílém plášti. "Kde to jsem?" zeptal jsem se. "Jsem
v nemocnici? Stalo se mi něco?" "Gratuluji, pane inspektore," odvětila
žena s úsměvem "vaše mise byla úspěšná. Nyní se nacházíte v Sanatoriu
Sang`il. Já jsem psycholožka, doktorka Ligil Orenová." "Já ale nejsem
žádný inspektor, paní doktorko. Jsem programátor. A kde to vůbec je, to
Sanatorium Sang`il? To jméno mi nic neříká. A proč tu jsem?" "Zatím si
ještě na nic nepamatujete, pane inspektore. Proto jste tady, v sanatoriu,
abyste se zotavil. Je teprve krátce po tom, co skončil váš život na planetě
Zemi. Nyní jste na planetě Xerion, v provincii Sang`il, kde je též váš
domov." "Jak to myslíte, že skončil můj život na Zemi?"

"Dokončil jste vaši inspekci planety Země. Měl jste za úkol narodit se jako
Pozemšťan a objektivně prozkoumat, jaký je život duše, která se narodí na
této planetě. Na Zemi přišlo již mnoho stížností, takže se Kontrolní úřad pro
reinkarnaci, jehož jste zaměstnancem, rozhodl, že vyšle nestranného,
speciálně školeného inspektora, tedy vás, aby životní podmínky na daném
světě přezkoumal." "Jaktože si nic nepamatuju?" "Musel jste být po čas
inspekce skutečným Pozemšťanem - pouze s pozemskými znalostmi a
schopnostmi. Vzpomínky na vaše minulé životy na jiných planetách i na
váš uměle přerušený život inspektora reinkarnace byly uměle blokovány,
takže žádný hypnotizér na Zemi vám je nemohl vyvolat. To zaručovalo
vaši nestrannost." Plně jsem si uvědomil, že ta žena řekla, že jsem na jiné
planetě. "Takže já už nejsem na Zemi? Dokažte to!" "Klidně - podívejte
se z okna." odpověděla psycholožka. Odhrnul jsem opalizující závěs a
uviděl jsem neuvěřitené: Na žlutobílé obloze zářila dvě slunce - světle
modré a rudé. Všude čpěla zvláštní, nepozemská vůně. Vegetace, budovy,
...všechno bylo úplně jiné, než jsem kdy v životě viděl.

Měl jsem nějaké neblahé tušení. "Co se stalo se Zemí?" zeptal jsem se
doktorky. "Země byla samozřejmě zničena - označil jste ji za nevyhovující
planetu, což byla poslední podmínka nutná k tomu, aby byl předán rozkaz
likvidačním jednotkám. Nebojte se - obyvatelé se reinkarnují do lepších
světů." "To ta zatracená tužka a papír, že? Že je to tak?!" "Ano, tyto sny
byly vaším pojítkem s námi." "Celou dobu jsem tam psal všechno možné -
jaktože to k ničemu nevedlo?"

"Všechno, co jste napsal bylo analyzováno předními odborníky. Žádné
vaše přání samozřejmě - v rámci objektivity celé inspekce - splnit
nemohli. Jediné, co bylo relevantní, byl váš názor týkající se zničení Země.
Kdyby byla Země vhodná pro život, klidně byste na ní mohl bez potíží daný
život prožít a nepřát si zničení Země. Po vaší smrti by byla vaše ispekce
rovněž dokončena a to se závěrem, že se Země ničit nebude. Nastal však
opačný případ." "A co kultura a věda Země? Všechno je pryč? Co
Shakespearova dramata? Mozartova hudba? Co Unix a Linux?"
"Všechno, co bylo ze Země nějakým způsobem hodnotné - umělecká díla,
vědecká díla, softwarová řešení či cokoli jiného - bylo zarchivováno a
zachráněno. Mimochodem - u sebe doma máte nainstalovanou věrnou
kopii pozemského IBM PC s operačním systémem Linux a mnoha
hodnotnými programy z pozemského Internetu. Pouze pro adaptaci - než
si znovu zvyknete na zdejší počítače. Je to dárek pro vás od Kontrolního
úřadu pro reinkarnaci. Mimochodem xerionští softwaroví odborníci jsou
velice udiveni, že něco tak geniálního jako unixové systémy mohlo
vzniknout na tak barbarské planetě."

"A co teď se mnou bude?" "Za splnění tohoto důležitého úkolu dostanete
od Kontrolního úřadu pro reinkarnaci tolik peněz, že si budete moci dovolit
prakticky cokoliv. Musíte se ale napřed zotavit zde v sanatoriu, dostat ze
sebe ven pozemská traumata a znovu se přizpůsobit životu na Xerionu.
Mimochodem, nyní vypadáte, že byste celkem nutně potřeboval sexuálně
uspokojit. Mám zavolat místní sexuální pracovnici?" "To bude drahé, ne?"
Psycholožka se zatvářila tak, jako kdyby si myslela, že jsem si dělal
legraci: "Základní životní potřeby jsou přece hrazeny zdravotní
pojišťovnou." "Promiňte, zvyk ze Země." A ještě mnohokrát při různých
příležitostech jsem se musel takto omlouvat, než jsem ze sebe shodil
pozemská omezení a stal se opět šťastným občanem Xerionu.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.05.2005 00:00:00evalota47
Asi je to tím,že jsem veteránka 20století a nějaké klání mezi windousem ,linuxem či unixem mě absolutně nezajímá - páč tomu prd rozumím -i když někomu můžu připadat jako úplný blbec/že na čem to asi teď píšu/,ať ať já to beru jako prostředek a když zjistím/až to všechno vyštuduju/že některý z nich je lepší pro moji práci či užívání - tak ho budu užívat.Všechno se žene dopředu jak jelen byvši někam střelen a tady ty střety jsou naprosto normální vývoj.A mě se to líbilo a dávám tip - tak.
06.05.2005 00:00:00Marty73
Chápu, asi by se mě to taky dotklo, nepsal jsem přímo na tebe. Jsem přímo alergický na to, když je moje chování schematicky vykládáno a kategorizováno. Dobře, že jsi se vzepřela :) Já už si to se sebou doma vyřídím.
05.05.2005 00:00:00johanne
Marty, už je docela dlouho, co jsem to četla a nějak se mi nechce pouštět se do toho znova. Šlo sugestivně o můj pocit, že je to nedotažené, ne o písmáckou frázi. Mě jiné Dannyho věci taky zvedly náladu a připadaly mi mezi takzvanou prózou ze života velmi vtipné. Ale časem se z toho stal zas jen stereotyp. Na první přečtení už tě to nenadchce originalitou, je to zas jiný způsob opakování.
Takže tak. Nechci, aby mě někdo přivazoval ke všem ostatním a bral moje názory jako nesamostatné. Víš, ono je taky docela populární říkat "ale tady na Písmáku se stalo zvykem"... co to pak je? Zas jen další alibismus. Nestavěj svůj obdiv na tom, že ty jsi pochopil, co chtěl autor říct, a všichni ostatní jdou jen po povrchu.

Nic ve zlým, jen jsi mě trochu donutil se vzepřít :).
04.05.2005 00:00:00Marty73
Mám pocit, že když se někdo na Písmáku vyjádří elegantní zkratkou, je často napadán, že je to nedotažené. Více smyslu pro homur by čtení této povídky vyžadovalo, aspoň soudím dle kritik. Mě se to líbilo velmi.

Na Písmáku je spousta povídek "ze života", které nemají mnoho orginality a tohle mi zvedlo náladu. (v)tipné
08.06.2004 00:00:00johanne
je to strašně černobílý, nic proti tvý vášni k Linuxu, ale začíná se mi to docela dost "nelíbit" :o)
"A co kultura a věda Země? Všechno je pryč? Co Shakespearova dramata? Mozartova hudba? Co Unix a Linux?"
snad je to nepropracovaný
08.12.2001 00:00:00finarfin
... dobrý ...*
13.06.2001 00:00:00Marwin
Souhlasím s Laďou. Jak je ten život absurdní....
08.06.2001 00:00:00Deltex
Popelucha: A KDO NA TEBE RVE?!!!!!!!!!??????? :-)))))) Nerikam, ze nemas psat kritiku a co se ti nelibi - to ne, jen si myslim, ze dilo vyjadruje podstatu a citeni autora... ne ctenare. Samozrejme, ze na autorovi je aby kritiku zvazil a popremyslel o tom, jesli sve myslenky vyjadril srozumitelne a jestli to tak neni lepsi, ale clovek si nevybere - jeden je pro a druhy proti - a pak rozhoduj, ze?! Kdyz mi tvrdis, ze nejake shodne rysy mame vsichni - to je taky uhle pohledu a ja zase tvrdim, ze citove rysi jsou individualni a neopakovatelne kaznemu jedninci na teto planete. Nikdy neexistoje absolutni shoda, ze? Hih, TAKZE SE MEJ NAAAAAAAAADHERNE! A NERVU! :-)Pa pa DeX
07.06.2001 00:00:00Deltex
Popelucha: Co že se ti nezdá? Třeba rozchod po telefonu - holka žiješ na Zemi, já ne (většinou jsem ve svých snech) a přesto už jsem takovýhle sviňárny zažil (a to vrátí na Zem překvapivě rychle!) a neni to nic nepravděpodobnýho! Pravdu máš ovšem v tom, že většina lidí si z rozchodu dělá víc - jenže co je většina a existuje nějaký standart jak cítit, vnímat, NE! Tak buď trochu tolerantní a snaž se pochopit, ne jen kritizovat - v díle je mnohem víc než jen příběh a jeho zpracování... KPS! A měj se nádherně! DeX
07.06.2001 00:00:00Popelucha
DelteX: Mám být tolerantní? Promiň, ale copak jsem Dannyho sežrala? Jen říkám, co se mi na tom nelíbí, ne? Vyprávění musí podle mě působit maximálně důvěryhodně, aby to čtenář zblajzl, když mu na tom něco přijde divné, vykonstruované a vymělkované, nebude se mu to líbit.
Samozřejmě každému přijde uvěřitelné něco jiného, každý má své odsuď pocuď jinde, ale nějaké shodné rysy máme téměř všichni, i když nevím jestli jsou to zrovna citové prapory (standarty).
Mám se mít nádherně. Tak na mě neřvi jó? A taky se měj. z.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.