------------------------------------------------

dneska si nejspíš do očí

naliju cement

abych už nemusela plakat

                                                             proto že nejsem první

                                                             proto že nebudu poslední

                                                      protože i když křičím tak vždycky zůstanu

němá

zhmotnělá prázdnota

která nedostane už žádnou šanci ukázat

něco

co je možná uvnitř

co by ti byla schopná dát

                                             -přitom to mohla být květina vůně látka

                                              cokoliv co se dá vrátit snadněji-

každá báseň je něčí

nebo v ní někdo zůstává

ta moje je pro oči koček

pro září který nikdy nebudu umět zapomenout

pro rozpadající se zdi

pro všechny cesty na jih a na sever

/světelné a horké chodníky

pulsující cesty plné otvorů jako bude moje kůže

možná/ 

                                     za oknem je bouřka

                                    za oknem jsou kroky

                                   a spousta zvuků na střeše

nemůžu než poslouchat

ostatní smysly už nemám

každý tón mi mozek rozpůlí aby ho ty následující

zase spojily dohromady

zpíváš jako sny co se pravidelně vrací

podbízivě jako světlounce krásná patnáctiletá hvězda

boschovo peklo plný trychtýřů a světel

zpívej mi dál

mluvíš tím vším ke mně a jsou to pořád jenom

výstřižky

vybledlé a zažloutlé

vzkazy

do zelené zdi

tak co teď budeme dělat

oči moje

?