Mlha a strž

dům, jemuž okna srostla.... krásné*

Kotevním lanem jsem přitáhl oblohu, z mraků šedivé olovnice – měřil se strop. Deště! dům, jemuž okna srostla. Je moc pěkná.... TIP a V

skvělá věc...

srha a mlž :-) *

:-))) směju se.

:-)))) já též! hezký večer!***

i tobě *

venku padají kroupy a hřmí velmi líbí, prostoru habaděj a ... konec*

v perle jen obyčejně prší... závidím ti váš déšť:-)

nevím, kolik lidí teď může mít otevřené dveře, dívat se na polorozpadlou střechu a strom, který ho už dávno přerostl a ten obraz je napaden jen zvukem deště; sladká vůně hlíny, v dálce hřmění a k tomu všemu si ťukám do klávesnice za chvíli to vše ustane ale asi si to závidím taky :)

musíš to tam mít určitě hezký... já industriální budovu ČVUT s velkými křídli oken... otevřeno na úplno, a výhled na Petřín s rozhlednou, pak sousední budovu a pak Letnou a Dejvice...

asi jsem neposlal avi

Praha není špatná, ale je to úplně o něčem jiném, než nějaká zapadlá víska, kde se člověk bojí, že ten blesk je jen pro něj ...tam asi není nikdy člověk sám. Kroupy padají až na klávesnici, takže utnu tu syrovou scenérii a jdu zavří dveře. :) A k té básničce: možná, že přirovnání k otevřeným dveřím by nebylo úplně od věci; totiž: taky může cokoliv na čtenáře spadnout, ale závisí to, jak si člověk ty dveře pootevře.

otvírání dveří je pěkná metafora

v Praze člověk opravdu jen težko pohledá místo, kde by byl úplně sám... ale na druhou stranu je tu spousta samot jiného druhu... těch vnitřních, které se dějí skrze tu mnohost, která tu je... a to jsou spíš samoty svírající, úzkostné... jsou to těsna, ze kterých tak těžko vyjít...

Jasně. Jednou jsem přemýšlela, že ve velkém městě lidi klopí očí kvůli cizosti. Je jich tam moc a vlastně se neznají, tak se radši vyhýbají. I pohledem. A v malém městě, na vesnici je to zcela naopak. Lidi se sobě vyhýbají kvůli tomu, že si vidí až do talíře. Jenže nakonec to vyzní úplně stejně. Jakože tak nebo tak se cítí člověk sám. Já už nebudu filosofovat, přísahám! :)

neboj, mě nemučíš!:-)

už budu mlčet, tady je prostor pro cokoli, ale asi těžko pro plkání takže zdravím

oči daleko od sebe... ale kam směřuje ten pohled? ***

čárka, pomlčka, tečka, vykřičník, čárka, tečka, hvězdička, tečka, tečka, tečka, středník, dvojtečka, tečka. Není to mnoho, Antone Pavloviči ? .-) (na tak krátký text)

Vyložil jsem si to tak, že mu při usínání sice táhlo na habrůvky,ale přes to usnul.

tam někde ... se snad .... vyhřívají andělé *

doufám ..

Ahoj, zdravím tě; jask se vede?

Aký si silný...keď dokážeš pritiahnuť oblohu....*

Kotevním lanem jsem přitáhl oblohu, celá moooc fajn..:o) ***

a opět.. *

Líbí se mi. TIP

Asi tomu nerozumim, coz by asi nebylo nic az tak zvlastniho. Ale moc se mi libila prvni cast!

*t

t.

každý to dá asi po svém... tedy žádnou interpretaci nevnucuji... pro mě je duležitější, zda to dokázalo vyvolat nějaký obraz místa a události... kde a jak a co, to už je jen mezi tebou a textem...

:o))) mne sa fest páčil koniec *

*t

Věc..

je pěkná *

konec je hodně na imaginaci....líbí

a právě za tu událost *

Chytí, tip.

děkuju:)

není zač :)

hodně, hodně , hodně.. jak ten "jeden tak štětce" co jsem teď četl v Hostu :-)****

jeden tah stětce.. promiň :-)

:-)) díky

premyslim...nechapu proc jsou tam posledni dva verse?

my máme zatím problém s úplně prvním veršem...nedokážeme si pod tím nic představit, i když to zní moc pěkně...jestli se nám to povede, dáme vědět...:o)

tak jo, ať je tu veselo: 1.stojíme na dně strže v husté mlze...hážeme lano, takové to s kotvičku na konci a ono se někde zachytilo...lezeme...mlha...lezeme dál...mlha přechází v šedé mraky...začíná pršet...podle směru kapek vidíme, že lezeme správným směrem...na lanu si děláme značky, abychom věděli, jak jsme vysoko...déšť nepřestává...ač promoklí a zmrzlí, neohroženě pokračujeme dál...po dvou dnech se konečně blížíme ke konci lana...mraky se začínají rozpouštět, ale stále nic nevidíme...ještě nic...už jo!!! ...a taky nepovíme...:o) třeba takhle, doktore? :o) 2. anebo nebe jako stanové plátno, které upevňuješ k zemi...snažíš se, aby bylo napnuté rovně...pozavíráš všechny zipy a větrací okýnka, ale stejně Ti tam prší a je zima a vlhko...až jde pára od pusy...no a pak ráno vylezeš a je docela hezky, žejo... 3. jasně že vidíme i člověka, který přitáhne nebe a strhne na sebe déšť, ale to zavání potopou a my se prý všichni tři na archu nevejdeme...:o) Tak jsem si to teda dali po svém...každý jinak...:o) TIP!!!