REKAPITULACE

Rekapitulace.

Zdá se mi, pozoruji-li současné dění na tomto serveru, že by nám všem neuškodila malá rekapitulace, jaké si připomenutí, kdo jsme, kde jsme a především, co od toho můžeme čekat.

Tak předně, jsme v doméně www.pismak.cz, která, ostatně jako každá, někomu patří. Co z toho pro nás plyne? Nejjasnější věc, alespoň by nejjasnější věcí být měla, je, že jsme vlastně u někoho na návštěvě. Ten někdo nás tu hostí a já si rozhodně nemyslím, že by to dělal nevlídně anebo skoupě. Naopak. Na možnosti, které jsou nám zde poskytovány, se rozhodně nedá dívat jinak, než jako na jistý druh služby. Domnívám se, že snad každý ví, jak se to v tržní společnosti má se službami…!

Jistý komunikační prostor, který je zde nad platformou, kterou tvoří písmák jako interaktivní literární medium, vystavěn, má několik vrstev. První vrstvou tvoří bytí zde z důvodů mimoliterárních, takových uživatelů (a z toho plynoucích druhů komunikačních kódů) je tu po mém soudu asi polovina. Přibližně 40% uživatelů tvoří lidé, kteří jsou tady jakoby „s literaturou na zkoušku“. Tj. psát je baví, rádi si to zkusí a jsou zvědaví na reakce ostatních. V rámci tohoto prizmatu pak i čtou a hodnotí díla ostatních uživatelů. Ale v zásadě o nich lze prohlásit, že nemají nějaké „vyšší“ umělecké ambice – totiž: neposílají svá díla do literárních soutěží, časopisů anebo nakladatelství. Zbylých deset procent pak tvoří uživatelé (všechna ta čísla jsou pouze odhadovaná a jako odhadovaná, pouze orientační), kteří v menší či větší míře tyto ambice mají. Už z tohoto hlediska je jasné, že stejně jako se diferencují uživatelské záměry zdejšího pobytu, tak se – s větší či menší mírou – korespondence diferencují i přístupy ke kritikám, poznámkám pod díly. Bez okolků lze mluvit o diferenciaci kódů kritik. Jaksi lakonicky bych mohl říct: Každý to dělá po svém.

Děl je tu mnoho, řeklo by se: celá záplava. V tomto prostoru je zapotřebí jistých orientačních bodů, majáků, které by hledajícímu čtenáři usnadnily orientaci. Za tímto účelem je na písmáku založena redakce. Zakladatel redakce stál před časem před obrovským problémem na jaké bázi tuto redakci zkonstruovat. Udělat třeba volby jako tomu bylo kdysi? Vybrat si je sám? Ale kolik jich tak může vybrat, kolik jich osobně zná, aby dokázal zodpovědně posoudit míru redaktorovi erudice, zodpovědnosti a v neposlední řadě schopnosti zůstat nad věcí? Kolik? Zakladatel redakce, po zvážení všech těchto okolností, se rozhodl vystavět redakci co nejdemokratičtějším způsobem, otevřít ji všem zájemcům. Ano, ať už se to zdá někomu jakkoli zvláštní, projevem demokratičnosti písmáka je způsob fungování jeho redakce. Je na každém, zda chce do ní vstoupit, neboť každý může. Stačí vyplnit dotazník redaktora a vstoupit do klubu Redakce a kritika. Pokud prozkoumáme onen dotazník (což možná někteří nikdy neudělali, a tak to teď zde řeknu), zjistíme, že neobsahuje žádná prohlášení typu: budu se chovat tak a tak, budu psát kritiky tak a tak či toto se smí a toto ne. Dotazník není nijak zavazující ve vztahu k případnému psaní kritik či poznámek pod díly! Toto by měl každý uživatel písmáka vědět. A tak ani Lyryk nemůže od žádného redaktora vyžadovat nějaký kód, modus poznámek. Jediné, co redaktorství znamená, je jakési uživatelovo implicitní prohlášení (redaktorovo), že by se rád zúčastnil (byl nápomocen v) procesu zpřehledňování seznamu děl pomocí redaktorských výběrů, procesu, kdy každý podle svého vědomí a svědomí má právo označit dílo, které považuje za hodné většího zájmu čtenářů. V tomto směru se domnívám, že jakékoli napadání (jakýchkoli!!! – neexistuje žádná výlučná [privilegovaná] skupina) redaktorů je naprosto zcestné a snažím se věřit, že plyne z nepochopení smyslu existence a fungování místní redakce.  

Cítil jsem jistou potřebu vyjádřit se k některým aspektům fungování hodnocení děl zde na písmáku. Pokud někomu tento text zprůhlednil fungování místní redakce, tak splnil primární účel, který jsem si vytkl. Pokud si někdo při čtení zopakoval prostý fakt, že jsme tu hosté na návštěvě, tak splnil i sekundární.

Závěrem děkuji hostiteli a hostitelce za možnost tu být.

V úctě drfaust/Lukáš.