Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pěkný holubník

Výběr: Jinovata, Armand
28. 05. 2005
9
10
6395
Autor
Yeziiinka

Přináším pohádku. Vlastně to ani zdaleka není pohádka, jako spíš úvod do ní. Moc by se mi líbilo, kdyby se kdokoli z Vás pustil do pokračování a to jakýmkoli způsobem a směrem (Nebojím se ani smrti hlavního hrdiny!) Můžeme tak hezky kus po kusu lepit příběh a pak ho třeba jednou číst dětem nebo dospělým, podle stravitelnosti. ... Ale teď už tiše seďte a poslouchejte... :)

Holub Lilek se narodil v Pěkném holubníku. Byl to jeho domov a jiný ani nechtěl, protože jej, stejně jako jeho předky, k Pěknému holubníku poutalo přátelství s ostatními usedlíky a hlavně - hluboko zakořeněná tradice.

Legenda, která se vypráví vnoučatům - a ta ji zase obohacují pro svá vnoučata - praví, že kdysi dávno zde našlo domov společenstvo kočovných holubů v Památný den. Tenkrát nocovali na nedaleké střeše spolu s klanem stejně toulavých havranů, když krátce po rozbřesku ze stavení pod nimi vyběhl Člověk. Byl ve stavu náhlého prozření a osvícení (měl ostatně předurčit osud generacím holubů!) a tak v transu a za doprovodu rituálního kakofonického  zpěvu ženy v okně (havrani, pohlceni hloubkou chvíle, se prý k ženě přidali ve stejné tónině a jejich hlasy byly k nerozeznání podobné jejímu) doběhl Člověk do středu dvora, zde udeřil do dřevěného kůlu na jehož vrcholu se rozkývala budka s mnoha otvory a z plna hrdla zvolal: "To je mi teda PĚKNÝ HOLUBNÍK!"

Po svém proroctví vyčerpaně osedlal koně a ten jej cvalem odnesl za hory. Dle zaručených zpráv od potomků světoběžných holubů tam Člověk žije ve věčné slávě, ozářen tisíci slunci, v poduškách z holubího peří a hovínek, která jej hřejí.

Holubi se nastěhovali ještě téhož dne a začali zařizovat domov. Havrani posmutněle uznali, že holubník není havraník a dodnes žijí potulným životem.

Holub Lilek je tedy, stejně jako všichni jeho vrstevníci, potomkem starého rodu holubů, kteří z generace na generaci Pěkný holubník dědí.

Jeho otec se jmenuje Baklažán Osmý. Za ženu si k velké závisti a údivu ostatních vzal holubici s exotickým jménem Aubergine, kterou poznal na služební cestě až v daleké cizině. Svému prvovyseděnému synovi dali, kdo ví proč, jméno Lilek.

Lilkovi se ale nelíbilo. Raději by byl Baklažán Devátý nebo třeba Rostislav. Jméno Lilek mu připadalo zženštělé a také se ani trochu nehodilo k jeho budoucí profesi zděděné po předcích z obou stran. Ti v ní požívali velké vážnosti, ba platili za špičky v oboru!

Lilek byl totiž holub poštovní. Jeho matka proslula tím, že uměla široko daleko ze všech nejzvučněji a nejpůsobivěji zvolat: "RRRECOMANDÉ!" a otec byl obdařen šestým smyslem, díky němuž dokázal rozpoznat důležitost depeše, která měla být doručena. Psaní, o nichž věděl, že jsou nedůležitá, shazoval z nožky ještě doma, v Pěkném holubníku. (A byla to ta těžší, plná inkoustu. Baklažán dobře věděl, že kdo se ve spěšném psaní rozpovídá, nemá na srdci nic veledůležitého. Jen krátká, stručná sdělení jsou ta, která hýbou dějinami.)

Nedoručených vzkazů už byla plná ošatka, ve která maminka Lilka vyseděla. A každý takový odložený dopis znamenal jeden báječný výlet, na které tatínek malého holoubka brával, někdy za humna, jindy do opravdových cizích světů, daleko za hory, které se při výhledu z holubníku modraly na obzoru. To podle toho, jak dlouhá by byla Baklažánova služební cesta.

Když měla výprava trvat několik dní, Aubergine jim zabalila na cestu ranečky s buchtovými drobky, jeden větší, jeden menší, to kdyby museli překonávat dlouhé vodní pláně nad nimiž duje vichr a kde není ani jediná větévka k usednutí nebo palouček k sehnání něčeho k snědku.

Malý Lilek zbožňoval výlety s tátou. Nejvíc se těšil na ty dlouhé, do ciziny, z nichž se pak tolik  těšil domů do Pěkného holubníku. Na cestách se pak usilovně zajímal o všechno, co se týkalo jeho vytouženého, do vínku mu vloženého poštovského řemesla. Donekonečna se Baklažána vyptával na všechny psané i nepsané zákony spedice, detaily vyúčtování lístkovních zásilek na účet adresáta, snažil se vtisknout si do hlavy, podle kterých řek, lesů a kolejí rozpozná cestovní koridory konkurence jimž je třeba se vyhnout ("...holubí listonoši si nelezou do zelí, chlapče!") a kde číhají největší nebezpečenství.

Poštovní holub totiž není nějaký "prostě holub". Je to holub s pověřením, důležitější než ostatní a dvakrát zodpovědný. Když se káně pokusí ulovit poštovního holuba, ten musí prchat dvojnásob rychleji, protože zachraňuje sebe i psaní. Je přeci zavázán jej doručit v pořádku a někdy se dokonce vrátit s odpovědí!

Otec Lilka vyučoval rád a důsledně. Vštěpoval mu, jak odlišit hodného holubáře, který si jde vyzvednout svou depeši, od požírače pečených poštovních holubů, důrazně jej varoval před nezaměstnanými městskými holuby ("jen vandráci a povaleči, kteří se živí žebráním tolik nedůstojným našeho druhu!") a kladl mu na srdce, že až pozná tu pravou - holubí děvče, které by chtěl přivést do Pěkného holubníku a mít s ní vajíčka - nesmí jí nikdy dávat hubičku z jiného drátu vysokého napětí, než na kterém bude sedět ona. Mezi holuby se traduje, že to přináší velké neštěstí a dokonce koluje hrůzostrašná historka o tom, že jeden takový pár pohltila při polibku z drátu na drát pekelná tlama.

Rodiče Lilkovi vůbec před spaním rádi vyprávěli rozličné kurýrní holubí historky, některé vlastní a jiné možná úplně vymyšlené. Lilek o ně vždycky škemral a otec s matkou se nechávali prosit jen na oko. Někdy je poslouchalo až dvacet malých holoubat a celá budka v takové večery ani nedutala. Baklažán měl vždy pod křídlem spoustu veselých či strašidelných příběhů z dávných dob a Auberginina vyprávění byla zase plná tajemných vůní levandule, sýrů a mnohých dalších slůvek, na jejichž představu někdy nestačila ani Lilkova nekonečná dětská fantazie.

O to víc ho však naplňovala touha už už být velkým listonošem, holubím poštmistrem, dostávat ty nejdůležitější a nejspěšnější spěšniny a létat s nimi do takových dálek, o jakých se Baklažánům Prvnímu až Osmému, ba dokonce ani Auberginům dosud ani nesnilo...


10 názorů

Yeziiinka
01. 10. 2008
Dát tip
Je tam! Děkuju Ti zlatý můj! Tak honem Johano, čti a pomoz mi vylámat z toho Trilobajta trojku...

Yeziiinka
30. 09. 2008
Dát tip
No, totiž, teď jsem tak trochu zmatená. Dvojka totiž existuje, napsal ji 3lobyte a je asi tak pětkrát lepší a napínavější než první díl. Chtěla jsem Ti sem na ni dát odkaz, ale ona... zmizela! Není! Trílo??

Yeziiinka
29. 09. 2008
Dát tip
Takhle to nemůžeš číst dětem! Vždyť je to seriál a má teprve dva díly - to by Ti daly, že nemáš konec! Musíš teď hned napsat další část, tak honem :) Děkujeme.

Smíšek:-)
24. 03. 2008
Dát tip
*

Yeziiinka
11. 08. 2007
Dát tip
... a to by bylo to nejhezčí psaní, které bych v tomto roce mohla "dostat" (uvozovky pro ten fakt, že dobře vím, jak by to nebyl dárek pro mě, ale dárek těm, kdo umí číst...!) Prosím, ano, piš. Jsem v Telči na festivalu a už je tomu tak, že když se někde zpívá a veřejně provozuje sentiment, je potřeba se s ním buď zahltit, nebo zemřít. Piš :) Díky. A díky za všechno.

Nika141888
10. 02. 2006
Dát tip
t*

Yeziiinka
21. 06. 2005
Dát tip
Vy tak breptáte... radši pište!!! :) A děkuju.

a2a2a
21. 06. 2005
Dát tip
a přečetl jsem si pohádku. je to pohádka jak pro děti, asi trošičku i větší, ale také pro dospělé, pro mne určitě. Má styl pohádky, je po celou dobu něžná, člověk většinou má pocit, že není čas si něco podobného číst, pak si to přečte, vidí, že to někdo psal s dobrým úmyslem a že se mu to podařilo. tip

Bacil
20. 06. 2005
Dát tip
To je nádhera, ale Yeziii, nevím snad o nikom, kdo by si mohl troufnout na laťku Tebou nasazenou (o sobě vůbec neuvažuji)...

Armand
10. 06. 2005
Dát tip
:) ó ta je krásná Yezinko... :))) psaná od srdce, hravě a lehce (jeví se). "Někdy je poslouchalo až dvacet malých holoubat a celá budka v takové večery ani nedutala. " Taky jsem ani nedutal.. jen jsem se usmíval a batolil se ve tvých slovíčkách, větách a nápadech .. *V* ...děkuji :) Jinovata: jsem tu asi dost dlouho nebyl.. prosím o naznačení či osvětlení toho co znamená "zařazení o časopisu"? ď

Jinovata
10. 06. 2005
Dát tip
Armand: Do časopisu řadí kritici plus vybraní redaktoři. Jsou to příspěvky které jsou nějak vyjímečné a bude o nich veena diskuse. Přešti si mou diskusi v dlouhodobých.. musím jít :-)

Yeziiinka
07. 06. 2005
Dát tip
Jin, já děkuju...! (Tý jo)

Jinovata
06. 06. 2005
Dát tip
Velmi vtipné. Mít víc času, přial bych se sám, takhle aspoň zařadím do časopisu, třeba si někdo spíš všimne ;-)

Yeziiinka
31. 05. 2005
Dát tip
Jsem pro desítky různých rukopisů a nápadů (sama už nedokážu mít), každý druhý zde by uměl pohádku líp a vtipněji a zajímavěji... vždyť to je přeci jasné, jestli něco nejsem, tak Erben :))) Třeba zrovna víla jako Ty - vždyť Tobě by to muselo jít samo, sestřičko! Děkuju...

Diana
30. 05. 2005
Dát tip
Je to príma nápad! Jenže "úvod do pohádky" je napsán tak skvěle a s tak osobitým rukopisem, že nevím, zda se někdo odváží pokračovat. Asi to budeš muset dopsat sama - píšeš příliš dobře! (Určitě máš pod křídlem spoustu nápadů, sivá holubičko) Nejvíc jsem ocenila "pekelnou tlamu" při polibku z různých drátů vysokého napětí. T*****************************************************

Yeziiinka
28. 05. 2005
Dát tip
:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru