Zvyky

Georgia Scott - The Good Wife

 

 

 

         l.

       

       Ať už vdovou byla nebo nebyla,

        patřila ulici,

        chrastila rumba koulemi

 

        s někým, ne se mnou

        vtančila v hlavách postele do Nového roku.

 

        2.

 

        Má matka v černém, tak jak je naším zvykem,

        roky jejího smutku, běží,

        dospívání na schůdkách před vchodem,

        sandály se jí vyzouvají

        a popadne ze židle v kuchyni šátek

        nechá  karet s nedozírným jměním

        a nedohraným pasiánsem.

 

        Běží tmou sousedovi vstříc,

        nikdy mě nevidí

 

        dítě ve stínu šeříků

        na předělu obou dvorků.

 

 

        3.

 

        Poté řekla,

        "Nevím, kde bereš ty nápady!"

 

       Pak, "Už jsi jedla?"

       "Za jak dlouho bude Dynastie?"

 

      Ohledně umírání se vedou praktické hovory.

      Ptám se po Nebesích. Koho doufá, že spatří.

 

      "Vždycky tu tvou první."

      Vrací mi mé básně s mrknutím.

 

 

 

      -----------------------------------

 

 

      Customs

 

       1.

 

        Widow or not,

         she belonged in the street,

         shaking her maracas

 

         with someone not me

         dancing atop a bed into the New Year.

 

         2.

 

         My mother in black, as is our custom,

         years past her mourning, runs,

         teenaged on the porch steps,

         sandals slipping from her heels

         and snarches a shawl from the kitchen chair

         leaving cards with untold fortunes

         und unfinished solitaire.

 

         She runs to meet the neighbor in the darkness,

         never seeing me

 

         a child in the lilacs bordering both yards.

 

         3.

 

         Afterwards she said,

         " I don´t know where you get your ideas."

 

         Then, "Have you eaten?"

          "How long till Dynasty?"

 

          With the dying, talk is practical.

          I ask about Heaven. Who she hopes to see.

 

          "Always your first one."

          She hands back my poems with a wink.

 

 

 

---