Blues partnerské

Má drahá,
každý člověk je jako zájezdní hostinec
na cestě do města
I ty a já

Recepcí projde mnoho lidí
Někteří jen nakouknou
Jiní vejdou náhodou a ihned zase zmizí

Nejvíc je hostů na jednu noc
či den
Jsou fajn, já vím, zaplatí jednou papírovou vzpomínkou
bez daně
a jsou pryč
A třeba se někdy i vrátí
(to záleží na hodnotě bankovky)

Potom štamgasti
přátelé ve staromládeneckých pokojích v podkroví
na dobu neurčitou
Někdy i s přítelkyněmi
(vím, kdybys je tak všechny mohla mít ráda
tak jako oni měli rádi tebe
na dobu určitou
Ale to přece ženy nedělají, vždyť ano)

Proč to říkám?
Zkus se prosím smířit s tím
že v hostinci se nenocuje nastálo
A že se ti v prvním patře
neusadil pojišťovací agent
s pojistkou na život
ale obyčejnej
sňatkovej podvodník

kterej svůj hostinec
radši dávno zavřel
a dal se na cestu
do města
která ale krapet trvá
to víš
cesta do smrti

tak s pánem Bohem

Já vim

tam sou dveře.