Vzpomínám

Vzpomínám si, jak jsem tě potkala.

Vzpomínám si, jak jsme si každý den hráli před domem.

Vzpomínám si, jak jsme spolu prozkoumávali celý svět.

Vzpomínám si, že svět pro nás byla dlouhá ulice u našeho domova.

Vzpomínám si, jak jsme se předváděli ve školce.

Vzpomínám si, jak jsme poprvé vstoupili do světa dospělých. Pro nás to byla škola.

Vzpomínám si, jak jsme si říkali, že už jsme velcí.

Vzpomínám si na naše první dětské lásky.

Vzpomínám si, jak jsme se poprvé pohádali.

Vzpomínám si, že to byla prkotina. Rozbil jsi mi zámek u kola.

Vzpomínám si, jak se nám naše bývalé hry zdály ostudné. Byli jsme už přece “dospělí“.

Vzpomínám si, jak jsme si oba našli nové kamarády.

Vzpomínám si, kdy jsem se s tebou bavila naposled.

Dnes kolem sebe projdeme bez pozdravu.

Kam zmizely naše hry?

Kam se ztratilo naše přátelství?

Kam se zatoulalo naše dětství?