kasičky

Jó, jó, nechtěla jsem pracovat v hypermarketu na kasách, nechtěla, ale co mi to bylo platný, nakonec jsem k tomu přišla, jak slepec k houslím. Fakt jsem se děsila toho, že zasednu do jedný ze šedesáti kas a navalí se na mě horda neukázněnejch a nasranejch zákazníků, který se budou strkat, předbíhat a prát. Děsila jsem se těch hromad zboží, který budu muset namarkovat za jednu šichtu. Děsila jsem se těch peněz, který mi budou chybět, protože znervóznim a nebudu umět vracet. Prostě jsem se děsila. Ovšem, práce na kasách mě překvapila. Zjistila jsem, že to je v první řadě namáhavý fyzicky. No, zkuste si doma na šest hodin sednout ke stolu a přendavat věci z jedný strany na druhou, potom si dát půl hodiny pauzu, za kterou musíte stihnout vyběhnout do druhýho patra, najíst se, dát si kafe, dvě cigára a potom se ještě vyčůrat a zase zasedněte ke stolu a přendavejte dvě, tři, čtyři hodinky, pak spočítejte prachy a lahve a stravenky a platby kartama, hoďku čekejte, až si to od vás někdo vezme a pak se doplazte někam jakože domu a to dělejte tejden v kuse a když to zvládnete, je předpoklad, že práce na kase v hypermarketu je pro vás to pravý vořechový, pokud jste ovšem i silní psychicky a dokážete se usmívat na kretény, který po vás chtěj sáčky a myslej tašky, který nemaj drobný a pak je vyndaj, když jim vrátíte v padesátníkách, který v klidu čekaj, až jim namarkujete nákup za tři litry, v klidu zaplatěj a pak teprve v klidu začnou svůj nákup za tři litry strkat do sáčků a je jim úplně šumák, že za nima stojí dalších dvacet kreténů s dvaceti vozejkama s nákupama za tři litry a který jsou v první řadě nepřátelsky naladěný proti hypermarketu i vám, jakožto jeho reprezentantovi. Což, tohle jsem všecko zvládla, i vy to zvládnete, při dobrý vůli, nebo nedostatku pracovních příležitostí, nemějte strach, protože, když tohle všechno zvládnete, stejně, když uhoděj vedra, zemřete, protože lidi nenakupujou nic jinýho, než minerálky a limonády po kartónech, čili celej den přendaváte devítikilový, respektive dvanáctikilový balíky PET lahví, plus dvanáctikilový pytle s krmením pro psy a pracíma práškama, protože jsou v nabídce. Taky začnete markovat lehátka, stany, slunečníky, grily a mikrovlnný trouby. Uf. A pak si dojdete pro vejplatu, zjistíte, že si na vás jedna pani stěžovala, protože jste na pětipoložkový kase namarkovala jednomu milýmu člověku sedm položek a tak vám strhli pětikilo z prémií, který jste měli spočítaný na boty, vyberete teda z účtu ty tři litry, který vám tam zbydou po zaplacení činže a jdete se vožrat a potom zlomyslně nakoupit do nějakýho hypermarketu, nacpete koš několika kartónama minerálek, jeden kartón citronový, jeden pomerančový, jeden grepový, jeden nebublinkový, jeden bublinkový, hlavně ne žádný stejný, aby si to ta pokladní užila a řvete nepříčetně, že nechcete ten kartón roztrhnout, ať to hezky všecko protáhne přes ten skener, nebo opíše ten kód ručně a nevymejšlí si, bába jedna protivná a hezky si počkáte, až vám všecko namarkuje a potom řeknete, že jste si doma nechali prachy i karty a vypadnete a máte radost z toho, že musí volat hlavní kasu, aby jí ten váš nákup stornovala a potom to nějakej jinej blbec všecko zase musí roznest po obchodě a vám je fajn a lehko a v koloniále na rohu si koupíte chleba a sejra a jdete se domu navečeřet. Jó, jó, nechtěla jsem pracovat v hypermarketu na kasách, nechtěla. Ale nakonec jsem ráda, že jsem k tomu přišla jako slepec a vyzkoušela si to, dyk život je změna a jedno velký dobrodružství.