Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na křídlech elfí duše

27. 06. 2005
10
1
3613

   Stál na dvorku svého malebného stavení a pozoroval západ slunce. Jako každý den mu tento výjev vrátil staré vzpomínky... Takhle vždy pozoroval západ s Ní. Pohlédl na své staré, příliš staré ruce a do očí mu vyrazily slzy. Ach, je tomu již deset let... a stejně stále nedokáže zapomenout... Nikdy to nedokáže. Prostě to není možné.

   Slunce zapadlo a na něj padlo šero. Sklonil hlavu a pomalu se šoural svým osamělým dvorem do ještě osamělejšího domu. Sám... stále sám. Vždy se vraceli stmívajícím se lesem k domovu a byly to ty nejkrásnější chvíle jeho života... s ní. Les a zvířata a příroda byli vždy jejich přáteli a druhy. Nyní pro něj jedinými.

   Pomalu prošel všechny místnosti za stále slábnoucího světla. Všude viděl její krásnou tvář, slyšel její líbezný smích a cítil její nádhernou vůni. Ale ona tu nikde nebyla...

   Jako každý den, ulehl na postel a pokoušel se usnout. Sám. Ale vzpomínky ho nenechaly spát....

 

   Ráno vstal... a opět se nikdo neprobouzel po jeho boku... nikdo nepřipravil snídani, zatímco dělal ranní práce... již léta mu nikdo úsměvem nepopřál dobré ráno. Byl pánem ve svém království, ale byl tu sám a jediný. Jak rád by byl třeba i tím nejmenším sluhou, jen kdyby se vrátila jeho královna...

 

   Avšak dnešek měl být jiný. Vyrazil brzo po ránu. Obcházel všechna místa, která tak důvěrně znal... která tak důvěrně znala i ona. Dlouho si prohlížel každý strom, každý kámen, každé stéblo trávy. Naslouchal písni ptactva a pozoroval lesní tvory. Nebáli se ho. Proč by měli? Dobře ho znali a věděli, kým je...kým byli oni oba.

   Tu pohladil kámen, který jim skýtal pohodlné posezení, tu strom, jenž jim mnohokrát poskytl úkryt před deštěm. Zlatý kotouč, prosvítající skrz smaragdovou oponu, přešel pomalu k západu a on došel na místo, kde země prudce klesala do údolí a vytvářela sráz. Stál na vrcholu a hleděl do dáli. Přes zelené vlnobití lesů až k vzdálenému moři, z nějž zapadající slunce tvořilo záplavu zlatých perliček.

   Ano. Dnes najde odvahu udělat to, co neměl odvahu učinit již dávno. Naposledy pohlédl na krásy tohoto světa, jež dokáže stvořit jen matka příroda; Modré, tmavnoucí nebe s růžovými obláčky, jako pohádkovými ovečkami na nekonečných pastvinách. Slunce, jako šperk královny země, jemně zhášející svou záři a Měsíc, právě probuzený ze svého denního odpočinku, svou matnou stříbřitou září odhalující i to, co mělo zůstat skryto. Šedá, neproniknutelná skála, neotřesitelná a věčná, hrdě se tyčící jako otec, střežíc bezpečný spánek svých dětí. Les...životem překypující a laskavý hvozd, jež se jako zelený samet vine do dáli a poskytuje vše potřebné těm, kteří vědí, jak ho žádat. A moře, donekonečna se vinoucí zlatavá stezka, věčně zpívajíc, jako harfa z počátku věků. A za mořem...

   Vydal se k tomu moři a stanul na písčitém břehu. Zrnka písku se blýskala, jako by mrkala na širé moře - majáky pro loď, jež se objevila na obzoru. Její plachty jako bělostné listy stříbrného stromu se nadouvaly větrem, ženouce loď krásnou tak, jako dětský sen, rychle kupředu. Ladně, jako labuť, plula po vlnách. Kýl věnčily nadýchané krajky zpěněné vody a její dřevěný trup se majestátně tyčil nad hladinou.

   Snový koráb se lehce, jako pírko ptáčete zastavil u břehu a o písčitou pláž se opřel můstek z pevného dřeva.

   Objevila se záře. Záře tak jasná, jako tisíc sluncí a tak krásná, jako hvězdy na nočním nebi. Pomalými ladnými krůčky sestupovala z lodi. Byla to žena, oblečená do zářivě bílých šatů, lehkých jako čerstvě napadlý sníh. Její vlasy zářily zlatem a tvořily vodopád na jejích zádech. Její kůže byla bělostná jako alabastr. V očích měla moudrost staletí a její tvář byla laskavá a překrásná.

   Sestoupila na pláž a zastavila se. A bylo to, jako by se zastavil svět. Pohlédla na mladého, krásného muže jež stál na břehu a usmála se na něj tak, že i ocelové srdce by roztálo a poskočilo.

   “Pojď. Je čas.” Pronesla medovým hlasem a opět se na mladíka usmála.

   Ten neváhal a jistým krokem došel až k ní. Zastavil se před ní, úsměv jí opětoval a dlouze se na ni zadíval. Hleděli si do očí a usmívali se. Dlouho. Nebylo třeba slov. Konečně byli opět spolu a tentokrát už navždy. Po okamžiku, jenž mohl být klidně věčností se uchopili za ruce, jejich rty se přiblížily a setkaly v dlouhém polibku. Otočili se a ruku v ruce stoupali do lodi. Pomalu se ztráceli v přejasné záři. Jen ještě naposledy pohlédli na krásný svět, jež byl jejich domovem a do kterého se již nikdy nevrátí... Pluli do jiného světa.

   Kouzelný koráb se, lehce jako motýl vydal na širé moře. Pluli jinam. A Loď snů se pomalu ztrácela na zlatavém obzoru. Pluli.... domů.

 

   Poslední kapky krve se vpily do sametového mechu. A vrásčitá dlaň, svírající rukojeť nože, znehybněla navždy...


1 názor

elfka_Sea
17. 01. 2007
Dát tip
mráz po zádech..tolik smutku a rozechvělé pravdy ***t

Čumák
17. 03. 2006
Dát tip
je to moc hezky napsáno /ještě jsem od Tebe nic jiného nečetl, ale to se chystám napravit/ je to sice klišé, ale narozdíl od většiny těch "na stejný brdo", jak se o nich mluví výše (či níže) to má kvalitu (to už se tu taky píše, že). je v tom cit a pesimismus, a to je moje kafe... takže TIP!!

Murtis
31. 10. 2005
Dát tip
Nic objevného, ale o to tu nejde, je to dobře napsané a vystihuje to atmosféru Tolk. příběhů. Krása. T*

Lúmenn
04. 10. 2005
Dát tip
Není to špatné, ale souhlasím s Braennewyn, takových povídek už bylo dost a dost. Ale za snahu tip

Lysandra
01. 10. 2005
Dát tip
Hezk, smutné a vše negativní už asi bylo řečeno. I přes to... +K

Saidhi
02. 07. 2005
Dát tip
Hezké, smutné a citové. Jen námět je hodně častý a není nijak ozvláštněn, snad jen tím nabitím emocemi., což dělá také hodně, ale přes to... Však víš, co tím chci říct.

andromeda
30. 06. 2005
Dát tip
tohle bylo moc moc krásné a povedené, jeden tip je málo........tak alespon ten...... - to je nejhezcí, co jsem od Tebe cetla, moc hezky píses....

jestli chceš lepší téma, tak si přečti třeba Les... normálně nepíšu takhle špatný konce...

vesuvanka
29. 06. 2005
Dát tip
Je krásná a moc smutná... TIP a také prosím o větší písmo

Manon2
28. 06. 2005
Dát tip
Je to pěkně napsaný ... :)

Braennewyn
27. 06. 2005
Dát tip
Musím ti přiznat, že je to pěkně napsané, používáš tam pěkný slova, což se mě líbí:). Ale co se mi nelíbí je: -námět...podobných povídek už jsem přečetla dost a dost...(až dost) -název - už ten je trochu odstrašující:) Kdybych si nepřečetla kolik ti je, přiřadila bych tohle dílo ke čtrnáctiletému puberťákovi, který si právě dočetl Tolkiena a má toho plnou hlavu (byla jsem stejná:) ), ale na to, kolik ti je, je to trochu málo. Nepřináší to nic nového ani námětem ani zpracováním. Zkus být trochu originálnější!

fungus2
27. 06. 2005
Dát tip
Povedené**

hUNASKA
27. 06. 2005
Dát tip
Vše co jsem k tomu chtěla říct bylo řečeno..

Flavia
27. 06. 2005
Dát tip
Ano, ano-popisy jsou tvojí silnou stránkou. Čtenář by je ale ocenil asi víc, kdyby byly součástí povídky a ne jí tvořily celou

Děkuji moc za názory a chválu. Na pár věcí musím reagovat: Tohle už je starší povídka a napsat jí mi trvalo zhruba hodinu, takže to není moc velké plýtvání talentem. Že takových děl je spousta je pravda a popravdě už mi taky lezou krkem. Pokoušel jsem se to téma podat trošku jinak a po svém. Jak se mi to povedlo je zřejmé z vašich reakcí:-) A popisy mi skutečně jdou... ale nebojte, další moje díla, stará a snad i nějaká nová, budou následovat a některá nejsou složena jen z popisů:-) Z pozdravem Autor

Braennewyn
27. 06. 2005
Dát tip
To je dobře, jen do toho:).

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru