Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKÉ DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ
15. 06. 2007
0
0
2505
Autor
fungus2
Sídlištní organizátor všeho možného i nemožného, pan Bělásek dal dohromady ze svých sousedů amatérský divadelní soubor. A já se k tomu připletl a stal jsem se též jeho členem. Jak nám pan Bělásek sdělil, tak hodlal široké sídlištní veřejnosti obstarat nevšední kulturní zážitek, na který se bude dlouho vzpomínat. To, že se určitě dlouho bude vzpomínat, o tom jsem nepochyboval. Jen jsem měl zlé tušení, že to nebude v tom dobrém slova smyslu.
Už zkoušení dramatické hry po večerech bylo vskutku dramatem samo o sobě. Někteří účinkující se na to posilovali alkoholem a jeviště jim bylo malé. Mně se nějak nedařilo zapamatovat si text, a tak jsem to vyřešil po svém. Doma jsem své pasáže textu namluvil na starý kazeťák. A při zkoušce jsem jej zapnul, vždy v ten okamžik, kdy jsem měl promluvit. Bohužel letitá kazetová páska nevydržela, načež bylo mou snahou jí v kazeťáku narovnat. Ale ona se přetrhla, což mělo za následek mé zamotání se do pásky a následný pád do první řady hlediště, přímo na sedačku, kde seděl pan Bělásek. Ten po několika dalších zkouškách k závěru, že jsme schopní zahrát představení. To nás překvapilo, protože každá zkouška probíhala divoce. A skončila vždy nějakým malérem.
Když nadešel večer premiéry, tak zavládlo v zákulisí divadla zděšení. Pan Bělásek měl viditelně rozkousané nehty a i přes nalíčený obličej bylo vidět, že je bledý jako křída. Úvodní scénku začal hrát pan Metráček s panem Bláhou. Nehráli jí špatně, ale hráli za nevytaženou oponou. Byl jsem iniciativní a bylo mou snahou oponu vytáhnout. Nevím, jak se to mohlo stát, ale po mém tahání lano zavibrovalo. Vzápětí se opona katapultovala kolmo do výše, načež proplachtila nad jevištěm a dopadla na hlediště. Těm, co hráli však ani moc nevadilo, že je mnozí diváci nevidí. K mému zděšení se obecenstvo zbavilo opony v tu chvíli, kdy jsem vstoupil na jeviště. Ve stejný okamžik se diváci rozesmáli. Nebylo mi jasné proč, ale poté jsem zjistil, že mám plnovous nalepený na vlasech.
„Upozorňuji vážené publikum, že je to první dějství tragédie!“ zvolal přes megafon pan Bělásek, přičemž nebyl daleko od pravdy. Na podiu jsem rázně vykročil k panu Bláhovi, ale už při druhém kroku se mi podařilo zakopnout o nápovědní okénko v podiu. V tom se nacházel kouřící pan Jekota, jemuž zapadla cigareta za oblečení. Já jsem mezitím předvedl nechtěný kotrmelec a podrazil panu Bláhovi nohy.
„To není ve scénáři!“ rozkřikl se pan Bláha.
„Omlouvám se. On má pravdu!“ pronesl jsem nahlas a hledištěm se rozlehl smích. Ve stejný okamžik z nápovědního okénka vyskočil s jekotem pan Jekota a začal pobíhat po jevišti sem a tam s kouřícím oblečením. Poté za táhlého výkřiku zmizel v zákulisí, z něhož se vzápětí ozvalo několik ran. Divadlo se otřásalo smíchem, ale účinkujícím a panu Běláskovi do smíchu rozhodně nebylo.
„Vyzívám vás cizinče na souboj!“ vykřikl naštvaně pan Bláha a tasil meč. Já jej také prudkým pohybem vytasil, ale asi moc prudce. Ve zlomku vteřiny mi vylétl z ruky a proletěl nad hlavami diváků. V tu chvíli na jeviště vběhl s ohořelým oblečením na sobě pan Jekota a začal mne honit. K němu se přidal i pan Bláha s panem Metráčkem a k nim se připojil záhy i nějaký muž z obecenstva, který zjistil, že ten můj meč není atrapou. Do následné divoké honičky se postupně přidávali další lidé, až nakonec nastal neskutečný mumraj. Ten se znásobil, když jsem se chtěl ukrýt v místnosti odkud se ovládalo všechno v divadle. Zvědavost mi nedala a počal jsem manipulovat páčkami a mačkat tlačítka. Všechny kulisy se daly do pohybu a v divadle zároveň zavládla tma. Vybaven baterkou jsem se po dlouhé době dostal k východu z divadla, když tu náhle se rozsvítilo osvětlení. Ani stažení umělého plnovouse z vlasů na obličej mi nepomohlo. A tak jsem opět zažil útěk z divadla před naštvaným davem, ale tentokráte v roli herce.