Chleba (pokračování Dalamánku)

Procházel jsem se po chodbě, celé hodiny jsem tam nikoho nepotkal. Přemýšlel jsem nad tým, jak to, že měl ten malý pán klíč. Snad některému ze sluhů jednou vypadl klíč v jeho pokoji s kapsy. Nebo ho spíš zapomněl v zámku, to by byla velká náhoda, kdyby mu vypadl zrovna ten od jeho pokoje. Ale proč by ho zamykal nebo odemykal ? Možná jsou všechny klíče od pokojů stejné, jen od koupelny a od schodiště jiné. Proč mají ale sluhové tolik klíčů ? Možná nosí u sebe klíče ze všech pater. A nebo měl ten host šperhák, to je také možné. Přemýšlel jsem, procházel se, sledoval jsem masařky poletující těsně pod stropem. Když jsem se unavil, šel jsem zpátky do koupelny, nechal jsem otevřené dveře. Vlezl jsem do prádelníku, ale nemohl jsem usnout. Vylezl jsem ven a chytil si jednoho švába. Vlezl jsem si zpátky a hrál jsem si se švábem, dokud mi neutekl. Když utekl, chytil jsem si dalšího. Lozili mi po prstech, po tváři, po břichu, po přirození. Jeden mi vlezl do úst, vykašlal jsem ho, ale pak mi tam vlezl zase, tak jsem ho rozkousl. Nebyl moc chutný, vyplivl jsem ho. Chytil jsem si nového, stál pořád na jednom místě, ani se nepohnul, tak jsem ho pak vyhodil ven z prádelníku.

Chtělo se mi spát. Už jsem usínal, když se otevřeli dveře a vešla služka. Zavřela, zamkla, šla k prádelníku a položila na něj klíč, pak povytahovala všechny klíče z kapes a položila je tam taky. Nevšimla si mě. Dala špunt do vany a pustila vodu. Pak se začala svlékat, pokládala části oděvu na prádelník, měl jsem její zadek, boky a přirození přímo před očima. Byla štíhlá, mladá, tak kolem třiceti. Její ochlupení mi trochu připomínalo plíseň, která tu na zemi kdysi byla, ale vonělo úplně jinak - napadá mě pomeranč, ale nejsem si jistý. Služka si pak vlezla do vany, zády ke mně. Chvíli ji trvalo, než se osmělila a ponořila se celá. Začala se umývat, pak si u toho i trochu prozpěvovala. Obratně odhazovala šváby, kteří lozili po krajích vany a po kachličkách. Pozoroval jsem ji. Pak mě napadlo, že kdybych jí vzal klíče, mohl bych se zamknout v některém z pokojů jako ten malý pán. Vylezl jsem z prádelníku a potichu jsem šel k vaně. Nevšimla si mě. Udeřil jsem ji zaťatou pěstí shora do hlavy. Trochu se zhoupla, otočila se a řekla : „Au.“ Pak začala křičet a zakrývat si prsa a klín. Chvíli jsem se na ni díval, pak jsem vzal jeden klíč z prádelníku a šel ke dveřím. Ale nebyl to ten správný klíč. Šel jsem zase zpátky a služka řvala : „Co tu děláte ?! Kdo jste ?! Kdo jste ?!“ Nemluvil jsem s ní, vzal jsem několik klíčů a šel ke dveřím. Služka mezitím vylezla z vany a začala se oblékat. Hned druhým klíčem jsem otevřel dveře. Vyšel jsem ven a zkoušel jsem hned vedlejší dveře, ale byly zamčené. Další dveře taky, další taky. Služka vyběhla ven a řvala na mě : „Kde je klíč od schodů ?! Co ?! Dej mi klíč od schodů !“ Vyrvala mi z ruky klíče, které jsem ještě pořád držel v ruce, neměl jsem sílu je udržet. Běžela na druhou stranu chodby, šel jsem za ní. Odemkla jedny dveře a zmizela v nich, ještě jsem slyšel, jak volá : „Sluho ! Hej ! Je tu někdo ?! Je tam nějaký chlap !“

Přišel jsem k těm dveřím, bylo tam točité schodiště, vedlo dolů i nahoru. Šel jsem dolů, protože se mi nechtělo šlapat do schodů. Trochu se mi zamotala hlava, jak jsem šel. Dveře na konci schodů byly zamčené, tak jsem šel zase zpátky nahoru. Když jsem došel zpátky, byl jsem už velmi unavený, nechtělo se mi už vůbec do schodů. Šel jsem na chodbu a zkusil jedny dveře, bylo odemčeno, pokoj byl prázdný. Vešel jsem, zavřel dveře, lehl jsem si na zem a spal.

Zdál se mi sen, ale nepamatuji si ho.