Ztrácení se

***

Mých vlasů dotýkáš se

 příslibem deště.

Bříšky kapek ještě sotva vpitých

do vyprahlé krajiny.

Mých rtů objímáš oranžádu.

Náznakem polibků vratkých,

tolik moc  vratkých, že upadnou k ránu

do sotva znatelných míz

kdysi ztracených v záplavě přívalových vod.

A kolena drhnou o povalené nástrahy.

To jak brzdím o život.

 .........

V mém urousaném světě hledáš svou naučnou stezku.

Když večer usínám, pláču ti psaní

a promítám si tě na strop

plamínkem propletených prstů.

Že mi nerozumíš?

Odpouštím ti?.

 ***