Dnění

Skrz záclonu zšedlou nikotínem

derou se dovnitř

všechny dny příští

– tajuplně se usmívají.

Nic neprozradí,

halí se zvláštním polostínem.

V struktuře závěsů se tříští

a po kapkách hodin

si plynou líně.

Jindy zas

– hodinu po hodině –

zběsile proletí

a s nocí zmizí.

Někdy dny chutnají psím vínem,

někdy nejlepším šampaňským.

Žijí si po svém...

...slabosti promíjí,

přez věky kloužou.

Jsme jejich hosté.