A...

A potom zbaven svého ohně zapřáhnu vítr abych za noci sklízel a klíč od hvězd cítil zapadat a prach loučení vířit v kročejích když nikdy neměl jsem to k obzoru o tolik méně než za letošního snu a toulám se psy když srdce bije dvanáctou a zdi jsou horké jako její kůže na bocích když svazuje mne pažemi a ruce jako noční můry lákány jsou k plameni měsíce na předloňské obloze a černá je noc, že zhasla bělost jejích ňader a slova uléhají na nebe když soumrak je tišší než tisíc mrtvých a létavice mlčky dopadají na ramena času