Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNEBE NAD SOMMOU-3
06. 08. 2007
0
0
1910
Autor
fungus2
ČÁST TŘETÍ
Během několika dnů nadporučík John Elliot začal poručíka Roberta Fantese seznamovat s válečným létáním a se vším, co k tomu patří. A Fantes měl brzo pocit, že z toho všeho začne mít velkou hlavu jako pozorovací balón.
Ranní obloha byla plná mraků a na východě se přes oblaka nesměle prodíraly sluneční paprsky. Poručík Fantes se židličkou v levé ruce a kulometem v pravé, kráčel podél letištní plochy. Přitom hleděl na trojici stíhaček Airco D.H 2 rámové konstrukce, kterým běžely motory, aby se zahřály. Začal pociťovat touhu nasednout do kokpitu jedné z nich a letět nad frontu.
Ponořen do svých myšlenek pomalu došel na travnatý plácek vedle letiště, jenž se používal jako střelnice. Rozložil židličku, načež roztáhl pod kulometem stojánek. Přitom opět zabloudil pohledem na vzletovou dráhu, po níž startovala trojice stíhacích letadel. Zřetelně viděl v jejich otevřených kabinách sedící piloty a v jedné postavě, která se v kokpitu výrazně tyčila díky své výšce, poznal nadporučíka Elliota. Ten měl kvůli své vysoké postavě přezdívku Dlouhán. Za chvíli se letadla vznesla do vzduchu a za kroužení stoupala do výše, aby si poté namířila k frontě odkud neustále zněla dělostřelecká palba.
Mezitím Fantes zkontroloval kulomet, prohlédl důkladně nábojový pás a pak upřel zrak přes mířidlo na vzdálený terč.
„Dobrý den pane poručíku,“ ozval se náhle vedle něho hlas majora Harpy Ransleyho, který velel peruti. Jako katapultován se prudce ze židličky vztyčil do pozoru, přičemž jí převrátil.
„Přeji také dobrý den pane majore!“ vychrlil ze sebe za salutování.
„Dejte si pohov a pokračujte v tom co děláte.“
„Ano pane majore. Nadporučík Elliot mi řekl, abych si procvičil střelbu,“ pronesl a rychle postavil židličku. Za okamžik na ní usedl a znovu se upřeně zadíval přes mířidlo na terč. O chvíli později stiskl spoušť a pláckem se rozlehla kulometná střelba.
„Nadporučík Elliot mi sdělil, že létání i cvičná střelba vám jde,“ řekl major.
„Snažím se pane majore,“ vysoukal ze sebe Fantes, jehož trochu znervózňovala přítomnost velitele.
„To je dobře. Brzo se podíváte nad zákopy.“
„Toho se už nemůžu dočkat,“ pronesl poručík a zároveň k jeho sluchu dolehl hluk leteckého motoru. Major Ransley také zbystřil pozornost a vzápětí vykřikl:
„To je Hun!“
Ve stejný okamžik Fantes spatřil zpoza mraků vylétnout šedobílý dvouplošník s černými kříži na spodních křídlech. Překvapením otevřel ústa a zároveň postřehl majora utíkat k nedalekého kráteru. Současně zaslechl štěkot kulometu, jenž se ozval od letadla, což ho přimělo k prudkému pohybu. Při něm spadl ze židličky a rozplácl se přes ní. O vteřinu později uslyšel dvě exploze, aby poté spatřil kouř a plameny na jednom z hangáru. Vzápětí uviděl německé letadlo, jak se nad letištní plochou otáčí. Rychle se ze země zvedl a za kulometem poklekl. Přitom se snažil dostat dvouplošník na mušku a hned stiskl dlouze spoušť. Hlaveň chrlila spršky střel a Fantes ze zatnutými zuby hleděl přes mířidlo do nebe.
„Myslím pane poručíku, že už střílíte pánu bohu do voken!“ zvolal na něho major Ransley, který vylezl z kráteru. Pak poručík zkoprněle sledoval vzdalující se nepřátelský letoun, jenž za chvíli zmizel mezi mraky. Po sobě zanechal hořící hangár, k němuž hned přibíhali mechanici a piloti. Fantes byl mezi nimi a naskytl se mu pohled na dvě zkrvavená těla, která muži vynesli ven. Z toho pohledu se mu udělalo špatně a za okamžik s pobledlou tváři zvracel nedaleko hangáru, jehož zcela zachvátily plameny.
KONEC TŘETÍ ČÁSTI