Podělanej život

Podělanej život

Když jsem vylez' na tento svět,

všemi póry ze mne teklo,

pochopil jsem totiž ihned,

že tu na mě čeká peklo.

Mládí bylo přesto krásné,

měl jsem skvělou rodinu,

to mi tehdy bylo jasné,

ctil jsem každou hodinu.

Později však život zlatý

ukázal svou druhou stranu,

tak jsem chodil domů sťatý,

sklouznuvší na samou hranu.

Hodným lidem ubližovat

a těm zlým se vysmívat -

když se budu takto chovat,

budu všechno přežívat.

Byl to však jen velký omyl -

malovat svět černobíle,

než jsem si to uvědomil,

tak už byla jiná chvíle.

Kolik lidí podělal jsem,

ač jim za to mohli jiní,

díval jsem se asi nosem,

když jsem kráčel lesem sviní.

Už jsem přišel o hodně moc,

zdali ne už o všechno,

už tu není žádná pomoc,

asi už bych měl zdechnout.

Přesto ještě trpím tady dále

a to musí mít svůj velký důvod,

hledám ten svůj správný konec stále,

ale neznám ani jeho úvod.