Láska je ve hvězdách...

Když hvězdy vyšly na oblohu,
náš den se nalomil
Má ruka byla v měkkém klíně
a pohled žadonil

Srdce nám lehká arytmie
v ten moment ničila
To co se stane za vteřinu,
ví snad jen Sibyla

Možná mi dodá trochu síly,
svléknout tě něžně z obav tvých
Tvá  A N O  budou intermezzem
uprostřed slůvek vzdychavých

Nejspíše ale tahle vědma,
opačné směry určí nám
Až v dáli zemřou horké hvězdy,
my půjdem k pustinám

Pak tvoje sbohem jako amen
rozevře čelist hříšníků
A měsíc spadne v kazatelnu
poslušných kleriků

Když hvězdy tiše usínaly,
náš den se nalomil
Ty ruce poutal řetěz pevný,
jen pohled žadonil...