Tichá motlitba kacířova….

Včera jsem zas viděl ty smutný pavilony,
tys mluvil, já neříkal nic
Vždycky jsem si myslel, že je blbost věřit na ikony;
tys nemluvil a já řval z plných plic...

A dámy v bílém kolem kroužily jak hejno holubic;
ty bílé paní – upírky, co denně pijou vaši krev
Tys mluvil, já neříkal nic,
mlčel jsem, byť přemáhal mě řev...

Ach, kdybych tak jen mohl – nastavím svůj vaz!,
Bože, jsem kacíř, ale včera jsem ti malinkatou chvíli věřil
Že moh´bys pomoct - třeba pozastavit čas
nebo aspoň rovným dílem oběma nám měřit...

A tys nás asi neslyšel; udělal sis výlet někam na Měsíc,
toulal ses nadpozemskou krajinou a my ti byli fuk
Tys mluvil, já neříkal nic;
vlastně mluvil jsem, ač nevydal jsem zvuk...

Včera jsem opouštěl ty smutný pavilony
a tys mi mával jakoby nic...
Jenom jsem myslel, že je prostě někdy dobrý věřit na ikony,
tak jsem šel volat na Měsíc

...svoji motlitbu Kacířovu