Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
Prosincová noc
datum / id16.01.2001 / 17454Vytisknout |
autorhermit
kategorieMiniatury, hříčky
zobrazeno2381x
počet tipů3
v oblíbených0x
do výběru zařadilPrint,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
* 1993
(je to text, který už jsem interně odsoudil k zapomnění a popravil, ale vám ho posílám jen tak pro zajímavost)
někdejší pokus o jakési curriculum vitae
Prosincová noc
Vyschly prameny někdo se nám asi směje jak můžem klidně jít a fakt nemyslet na konec cesty sedět v otáčivých ale pořád jenom křeslech hladit sevřenou pěst glóbusu ničit hrot tužky i hrot šípu zatnutý do zplanělého stromu Dětství Mrkají jiskry z rozlitého nebe co setmělo za půl vteřiny rozechvělý soumrak mě přitiskl do sebe dlaní pevnou a přesnou jako čas a já jsem najednou nebyl sám... Spatřil jsem dítě s nalomenou květinou v dlani sotva jsem se k němu sklonil napjaly se plachty veliké bílé lodi a mezi námi byla náhle nekonečná spousta uslzených vln moře jen několik palčivých krůpějí se třpytilo na květu který mi ležel u nohou Šel jsem ulicí z přístavu jak po lince koleje co se nikdy v nekonečnu nespojí s tou druhou A viděl jsem ohromné bludiště co náhle vzrostlo před mou nohou jedinou jiskrou by vzplála všechna suchá tráva mezi jeho stěnami hodil jsem hrstí prachu a vítr ho všechen obrátil na mě dech se mi zastavil kašlem klesl jsem na kolena a s nadějí sepnul ruce příliš vysoko bylo nebe a příliš blízko svět a tak zůstaly prázdné já místo rukou zvedl hlavu a otočil jsem se zády k popraskaným zdem stoupal jsem po úpatí hory údolí už byla všechna za mnou když mi sníh zalepil oči vichřice mě smetla dolů a hrot skály mi rozetnul čelo V očích mám roztančené plameny dnes nepálí jen hřejí přestože slunce se dávno zatavilo do ostnatých kopců kolem mlčím k ohni vábí mě dnes svým zrakem do jeho světla se vpíjím a přivírám oči... Krvavá stopa se za mnou táhla k Městu do něhož jsem se vracel snad posté tou samou cestou (CESTOU?) špinavý sníh mi šeptal obvyklý pozdrav a znělo to jako poslední výkřik mučeného Chtěl jsem se dát do čtení Knihy rozevřené na mém stole ale průvan odvál všechna její slova jak chumáče sazí a bělostné listy se jak labutí křídla rozlétly po domě oné noci kdy jsem se o něco starší marně chtěl kamsi vrátit nic jsem netušil a zatím už krajem tiše přicházelo jaro
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

31.01.2001 00:00:00Sarken
hezké, jen škoda, že je to tak dlouhé, ale ať to pročítám jak chci, nemohu přijít na nic, co by tam bylo navíc
22.01.2001 00:00:00Miroslawek
nebudu popravovat ;o))) STÁLO to za přečtení.
21.01.2001 00:00:00Yeziiinka
Tak u téhle nádherné vizí jsem si musela dát trošku načas, ale stálo to za to...ta zvláštně ponurá i vlídná nálada, která z toho dýchá, mě zase jednou rozhodila...díky.
18.01.2001 00:00:00Print
Jdouce kolem, na chvilku jsem se opět zastavil...
*!
Coby na chvilku - na dlouho!:-)
18.01.2001 00:00:00christi
Velice me zaujalo tve pouzivani tech prekrasnych metafor tudiz si opravdu zaslouzis *!
16.01.2001 00:00:00pauper
Dva roky prazdnin?
16.01.2001 00:00:00rire
cernym krajem prichazelo jaro
do cerneho srdce nadychalo
cernym krajem prichazelo jaro
cerny osten v hrudi rozdrasalo
a tise do temnot zaseptalo
zijes
dychas

a to je ti malo?

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.